8.den - sobota 14.1.

V Cabaňi se spalo tak dobře, že jsme ji neradi o půl desáté opouštěli. Sympatický majitel nám poradil s dnešním celodenním výletem - doporučil nám jet vozem do místa zvaného El Pilar a pak jít po trase Poincenot - Lago de los Tres - Poincenot - El Chaltén dlouhé dle mapy 25 km. OK, za 130 pesos nám dohodnul mírně unavené auto (bez levého světla a s prasklým sklem), který řidil maník, jež se trochu podobal Micku Jaggerovy z Rolling Stones. Ještě přes výletem jsme popojeli naším autem do Hostería El Paraíso, bylo to daleko - asi 80 metrů ha ha. Ubytování budeme mít přípravené odpoledne, taxme si věci nechali v autě. Cesta po prašné silnici nevalné kvality umožňující Vmax 40 km/h trvala půl hodiny a v 10:45 jsme na startu. Trochu pozdě, ale času dost.
První část cesty ke kempu Poincenot mírně stoupala podél říčky Rio Blanco, v lese se šlo docela dobře, ale na otevřených prostorách, které postupně převážili to dost fučelo. Při svačině měl člověk chleba+písek, sýr+písek a zapíjel to pivem s pískem haha. Dvakrát mi ulétl klobouk, ale nebyl jsem sám, BJ-ovi čepice také. Vyjma dalších vrcholů jsme se celou dobu kochali výhledem na Fotz Roy vysoký 3405 m.n.m. Monstrózní vrchol je pojmenovaný po Robertu FitzRoy, který byl kapitánem slavné lodi HMS Beagle, průkopníkem v meteorologii, objevitel a hydrograf a dokonce sloužil jako guvernér Nového Zélandu. Indiáni kmene Tehuelche (Aonikenk) jej nazývali Chaltén, což znamená kouřová hora. A opravdu - okolo hory se tvoří mraky, které vypadají, jako by vycházeli z ní. První výstup na vrchol uskutečnili francouzi Lionel Terray and Guido Magnone v roce 1952, jedná se o jeden z technicky nejtěžších výstupů na Zemi.
V jednu hodinu jsme se rozdělili - odbočku k Lago de los Tres jsme šli bez BJ, ale PK se odpojil záhy po 5 minutách, takže jsme k jezeru pokračovali jen dva. Ze zdola se cesta zdála lehká a převýšení nevelké (250 metrů ?), tak jsme klukům řekli, že zhruba za hoďku a půl jsme zpátky. Ale ouha, převýšení bylo zatr patr přes 450 metrů a jen cesta nahoru trvala hodinu a čtvrt ! Odměnou byl výhled na jezero a vrcholy v čele s velevrchem (název jsme si už říkali, tak to nemusím opakovat ha ha). Problém byl, že byl již zahalen v oblacích a vrcholu nevidět. Jinak perspektiva pěkně zkresluje, od jezera jsem si myslel, že vrchol velehory je tak max 1,5 km vysoko, ale ve skutečnosti je to přes 2 km ! Počasí bylo dobré, až na vítr (co jiného ...). Stálo to prostě za to, nádherná přírodní scenérie byla umocněná hádejte čím - cerveza de litro ! Po tak celkem náročném výstupu chutnal piwson 3x lépe než v hospodě ha ha.
Nahoře jsme pobyli asi 40 minut a za hodinu jsme zpět u Poincenot. Kluci šli logicky napřed, dyť jsme byli fuč 3 hodiny, nicméně nám nechali na určeném místě domluvenou značku. Původně jsme chtěli jít do El Chalténu delší trasou okolo Lago Madre e Hicha (jezero matky a dcery), ale čas kvapí, tak jdeme okolo Laga Capri. Cesta vede vysoko nad údolím s Rio de las Vueltas a za epesních výhledů postupně klesá k městečku. V 18h a něco jsme zpět v civilizaci, trasa se nám zdá kratší než 25 km, tipujeme tak 22 km. Hned v první hospodě u cesty koho to nevidíme na venkovním posezení - PK a BJ u litrového piwsona ! Výtečná myšlenka - dáváme taky jedno. Že prý na nás čekali 2 hodiny a pak šli pomalu do Chalténu - do hospody došli 1/4 hodiny před námi a objednali si jídlo. Si dáváme taky, můj kuřecí stýk byl OK, opečené brambory nikoliv páč lehce připálené. O půl deváté nás vítá Hostería El Paraíso - v recepci je sympatická pani, které nás včera ubytovala v chatce. Máme 2x twin, místnosti jsou menší, ale o to stojí víc peněz ha ha. Stejně jako v Cabaně je zde pomalejší wi-fi (připojení přes satelit), horší je, že každých 5 minut vypadne šťava. Večer jsme se dohodli, že bychom zítra rádi zde přespali jednu noc a šli na výlet k Cerro Torre. OK, je volno, jenom se budeme muset přestěhovat do pokoje č.6, kluci to mají sq. Zajímavé, 3 dny a 3x jiné ubytko, ale nevadí. Dnešní den se velmi vydařil, doufáme tedy, že zítřejší počasí bude též v pohodě.