7.den - pátek 13.1.

El Calafate je výchozí město pro výlety do dolní časti parku Los Glaciares (ledovce). Nejznámější je ledovec Perito Moreno dlouhý 30 km s plochou 250 km2. Čelo spadající do Laga Argentina, resp. zátoky Brazo Rico je široké 3 km s průměrnou mocností 74 metrů. Zajímavé je, že netaje, ale naopak narůstá - v roce 1917 poprvé přehradil jezero a pod tlakem vody v zahrazené části jezera došlo k ruptuře neboli prasknutí. To se pak valí voda mohutným proudem v tunelu v části ledovce, který zahradil jezero. Tunel se postupně zvětšuje až dojde k jeho kolapsu a ledové sevření se tak definitivně zřítí. Od roku 1917 se ruptura konala 19x. Po malé snídani chceme o půl deváté nakoupit zásoby na dnešek i zítřek, ale chrámy konzumu otevírají o dost později, tak to necháme na zpáteční cestu. K ledovci je to 80 km po solidní asfaltce, vstupné je poměrně vysokých 100 pesos (kurz jsme si už říkali ha ha). Od parkoviště pendluje mikrobus cca 2 km k výchozímu bodu chodníků vedoucích až k čelu ledovce. Pohled ze zhora je úchvatný a z dolních teras ještě lepší. Každých několik minut se odlomí kus ledu a byď dle pohledu se jednalo o malý kousek, při dopadu do vody vydá zvuk podobající se výstřelu z děla či co. Prostě něco neuvěřitelného ! Ledovec se pohybuje průměrnou rychlostí cca 2 metry za den, jestli to je málo nebo hodně musí posoudit šotouš přes tuto hmotu (ha ha). Zpěr na parkoviště jsme šli pěšmo podél vody po modré stezce, otevřely se tak další pohledy na ledovec a jezero.
Ve 13:30 jsme odjeli pryč a v 15:00 nakoupili zásoby v El Calafate. Mohutná sámoška překvapila jak sortimentem, tak možností platit kartou. Vůbec Argentina zatím působí velmi civilizovaně - ne, že bych jim chtěl nějak křivdit, ale dle toho co jsem všemožně četl jsem čekal horší úroveň služeb. Na druhou stranu i cenová úroveň je vyšší než očekávaná. Ještě jsem se nezmínil o psech - všude je dost potulných hafíků různých plemen a směsí. Do El Chalténu to je 240 km, cesta vede okolo jezer Argentino a Viedma. Pěkná silnice by umožňovala jet klidně 120-130 km/h, ale díky silnému fukeři jedeme okolo stovky. Již v první třetině byl vidět vrchol Fitz Roy, který se tyčí do výše 3405 mnm nad městečkem El Chatén. Výhledy na horu byly čím dál epesnější a působila velmi monstrózním dojem, i když jsme od ní byli ještě 50 km !!! Prostě k neuvěření, patagonská rovina velmi zkresluje odhad vzdáleností. Za 3h jízdy s obzíracíma fotopauzama jsme v 18 h jsme dorazili na dnešní ubytko, a to do dobře vybavené chatky Aires del Fitz nedaleko centra městečka. To má zhruba 1000 obyvatel a slouží jako základna pro návštěvníky této části národního parku Los Glaciares. Dále se musím zmínit o počasí, je zde velmi, ale opravdu velmi větrno, nicméně zima není a slunce pálí festově. Drsné ! Chatka je epesní dřevěná stavba, dole je společenská místnost s kuchyní, koupelna, ložnice s letištěm a nahoře druhá velká ložnice s 3 postelemi. Bohužel to máme jenom na jednu noc - zítra se budeme stěhovat do hosterie hned 2 bloky za rohem. A protože jsme se v El Calafate dobře zásobili, tak si užíváme hezkého prostředí, kde je dokonce wi-fi, byť trochu slabší. Jo a piwsoni - zatím nejlepší značka, co jsem pil je Quilmes, ale i další druhy (Brahma, Austral) jsou nebezpečně pitelné (ha ha).