4.den - úterý 10.1.

Dnešní program do odletu v 16:46 směr Foz do Iguaçu měl jeden hlavní bod - Corcovado. Vrchol vysoký 710 m. n. m. je světoznámý díky soše Cristo Redentor neboli Kristus Spasitel. Ochotný personál hotelu nám uschoval zavazadla vedle recepce a tak jsme mohli chvilku po deváté odjet taxálem (za 20 BRL) na dolní stanici zubačky. Již cestou jsme viděli, že socha pána Ježíše je hezky vidět, skvělé ! Náladu trochu ochladilo, že jsme dostali jízdenky až na vlak v 11:00, páč bylo plno zákaznictva. Vrchol Corcovado je přístupný po horské klikatící se silnici nebo ozubenou železnicí Corcovado Rack Railway. Trocha technických dat: rok otevření 1884, délka 3,8 km, rozchod 1000 mm, napájení 800 V 60Hz (od roku 1910, do té doby parní pohon). Současný vozový park tvoří vlaky vyrobené ve švýcarském podniku SLM Winterthur v roce 1980. Celkem pohodlná jízda (polo)pralesem trvala 20 minut, takže v 11:20 jsme byli nahoře a ze 700 metrů jsme měli výtečný výhled na Rio de Janeiro. Z takové výšky vypadá město opravdu malebně, byť samozřejmě bylo vidět několik favel ... Dle očekávání byl vrchol plný lidí, ale vyjma terasy před sochou Krista, kde chtěl mít každý foto nebyla výrazná tlačenice. Po hodině obzírání jsme odjeli dolů a vzali druhého taxála k hotelu.
Poměrně nesympatický mladík v hustých zrcadlovkách nám naúčtoval o třetinu víc než při cestě tam, evidentně nás trochu lupnul. Nedaleko hotelu jsme zašli na pozdní oběd, měl jsem sépiové kroužky s nějakou omáčkou - vypadala nebezpečně, tak jsem jí zkonzumoval sotva polovic (ha ha). Ve 14:25 jsme odjeli na letiště, pohodový řidič s námi zkoušel trochu konverzovat - zajímavá byla třeba otázka, zda u nás máme také chudinské čtvrti jako zde ... Jízda tentokrát stála pouze 80 BRL (bez taxametru), takže spokojenost. Chvilku před odletem našeho spoje jsme viděli přistát B 777-300 společnosti Emirates - jednalo se o dostavník, kterým jsme přesně před 48 hodinami přicestovali do této země. Let společnosti TAM trval necelé dvě hodiny a vyznačoval se mizerným cateringem (viz foto) a 2x kroužením nad cílovým bodem. Zajímavý byl pohled na přehradu Itaipu na hranicích Brazílie a Paraguaye na řece Paraná. Druhá nejvýkonější hydroelektrárna na světě dodává 90% elektřiny spotřebované v Paraguayi a 19% v Brazílii. Z letadla se vystupovalo přímo na plochu 50 metrů od vstupu do terminálu. Zavazadla jsme dostali celkem rychle a tak jsme mohli v 19:30 odjet taxálem za předem napsanou cenu 70 BRL do Argentinského města Puerto Iguazů.
Při příjezdu na hraniční přechod nás mírně udivila velká fronta, ale autobusy a taxíky mají naštěstí přednostní odbavení. Sympatický řidič nám vyřídil štemply do pasů, takže pobyt na čáře byl pouze 15 minut a o 3 minuty později jsme přejeli hraniční most přes Río Iguazú. Hlavní ulice v Puerto Iguazů se vyznačovala vysokými "hrby" na silnici v místě přechodů pro chodce, jednou jsme dokonce zavadili podvozkem. Dle mého soudu je toto řešení dost vyhrocené a stačila by poloviční výška - takto nastavená překážka způsobuje zbytečnou pomalost dopravy a časté brždění / rozjezdy spojené se zvýšenou spotřebou paliva, hlučností a prašností. Ve 20:15 jsme dorazili k hotelu Bosseti Apart, který na venek působil poněkud neuspořádaně až ošklivě, ale pokoje byly pohodlné a veliké. Čas jsme si posunuli o hodinu na 19:15, čili jsme jakoby získali hodinu světla k dobru haha. Po výměně peněz byl čas na mohutnou opulentní večeři a litrové piwsony, paráda ! Obecně nám město Puerto Iguazu (82 000 obyv. ) přišlo na první pohled sympatické, a to jak cenově, tak pohodovou atmosférou. Ze tří měst u pohraničního bodu Brazílie-Argentina-Paraguay se doporučuje pobývat zde, a to jak kvůli cenové hladině, tak i bezpečnosti. Brazilské Foz do Iguaçu (255 000 obyv. ) je na tom hůře, údajně ale Argentinci rádi přehánějí, aby získali klientelu. Poslední město - Ciudad del Este (320 000 obyv. ) v Paraguayi je údajně poměrně ošklivé a nebezpečné, takže tištění průvodci zde nedoporučují pobývat. Nevím, třeba trochu přehánějí, ale každopádně my stejně nemáme čas to zkoumat.