19.den - středa 25.1.

Vzhledem k pozdnímu příjezdu jsme šli na kutě okolo druhé hodiny noční. V Gran hotel Libertad máme větší suitu skládající se ze dvou místností, docela OK. Budíčéééék ! Blbě se vstávalo v 9:30 - ale snídaně (zase pouze kává/čaj + 3 sladké rohlíčky) se dávala pouze do 10h. Původně jsem plánovat šotojízdu talgem do Mar del Plata, ale odjezd v 8:05 bych nezvládal, zatr patr zpožděné letadlo ! Po vyjití z hotelu nás "uvítalo" velmi rušné město - všude plno lidí, aut, hluku, lomozu, slunce svítilo jak o život, teplota tak 25 stupňů, prostě veliká to změna proti uplynulým 14 dnům. Buenos Aires má oficiálně 3 milióny obyvatel, s aglomerací okolo se udává 13 miliónu lidí, což jej řadí na 11.příčku na světě. Jsou zde i chudinské čtvtě jako favely v Brazílii, jednu takovou jsme viděli v noci při cestě z letiště. Omrkli jsme obelisk vysoký 67 metrů a po pěší třídě Florida šli severně k parku San Martín. Původně jsme chtěli jít ještě víc na sever, ale hodná slečna / mladá paní vidouc PK volně nošený fotoaparát nás upozornila, že tam není bezpečno a i okolí nádraží Retiro, kde jsme byli není zcela OK.
Na ulici Reconquista jsme o půl jedné zapadli na zahrádku sympatické restauace, polední jídlo stálo přijatelých 37 pesos a hlavní zajímavostí byla minipípa s 3,5 litrem piva ! BJ měl dobrej zápich - chtěl si objednat ještě salát a spletl si jednoho hezky oblečeného mladého pána, co šel kolem s číšníkem ha ha. Byl z toho překvapený, ale bral to sportovně a tak jsme se tomu všichni zasmáli. Po dobrém jídle jsem se oddělil, chtěl jsem vyzkoušet vlak a tak jel ve 14:09 příměstskou dráhou na západ do Tigre (29 km, 50 minut jízdy). Jízdné bylo směšně levné - 2, 7 pesos zpáteční (13 Kč !), zpoždění tam 10 minut, zpět 5 minut. Vlak - elektrická 5 vozová jednotka s napájením z boční kolejnice byl dost unavený - špína, koženkové sedačky ve špatném stavu, kvalita jízdy taky slabota. Tohle nebízet ČD, tak si ani neškrtnou ! Město Tigre je příjemné sídlo v deltě řeky La Plata, okoukl jsem okolí stanice a kanálu, odkud se pluje do ramen řeku a v 15:42 odjel zpět.
Z Retira jsem to vzal do hotelu pěšmo a musím přiznam, že velkoměsto mě takhle na závěr už moc nebaví. Vzpomínám na klidná města jako El Calafate nebo Punta Arenas obklopené hezkou přirodou, kde jsem se cítil o dost lépe. Stejný pocit jsem měl loni při dovolené se sestrou v létě 2011 v Irsku, kdy jsme se poslední den na hotelu v Dublinu shodli na tom, že "už to není ono". Inu něco začíná a něco končí ... Večer jsme zašli společně na jídlo do restaurace na rohu ulic Libertad a Av.de Mayo a pak ještě na jednoho piwsona do venkovního baru naproti. Koukáme na život a ruch okolo, zítra touhle dobou už budeme sedět v letadle ...