18.den - úterý 24.1.

Poslední den na dalekém jihu. Éro do Buenos Aires nám letí až v 18:10, takže máme ještě dost volného času. Po tradičně slabé snídani, což výjimečně vzhledem ke včerejšímu přecpání nevadilo se loučíme (hlavně já) s paní vedoucí a jedeme autem na parkoviště u dolní stanice lanovky. V plánu máme trochu šmajdání v přírodě u ledovce Martial 8 km nad městem. BJ se trhá a jede autem do města, asi chce ještě nakrmit psi, tak se domlouváme na setkání zde okolo půl třetí. Zpáteční lupen na sedačkovou lanovku stál 50 pesos, takhle pomalým přibližovadlem jsem ještě nejel. Od horní stanice jdeme nejdřív po modré značce na výhled na město a úžinu Beagle - byla to taková jednohubka pouhý kilometr dlouhá s převýšením 100 metrů.
Druhý špacír je podstatně náročnější - PK snad již neměl sílu, neb s námi nejde, inu první část byla náročná ha ha. Cesta do sedla s výhledem na Černé údolí byl podstatně hutnější, a to lehce přes 2 km s převýšením 420 metrů. Start 11:40. Možná se to zdá nic moc, ale závěrečná část suťovištěm byla opravdu náročná kvůli nestabilnímu podloží. Ale zvládli jsme to a ve 12:35 jsme nahoře. Následoval tradiční piwson, focení okolí i sebe, kochání z výšky 1 km nad mořem, prostě plná zaneprázdněnost ha ha. Ve 13:10 jdeme zpět, při sestupu to chtělo snad ještě většího majzla než nahoru. Tam i zpět jsme nikoho nepotkali vyjma 3 Čechů, z nichž jeden dokonce slavil narozeniny ! V družném hovoru jsme strávili 10 minut a s přáním všeho nejlepšího se rozloučili.
Dole potkáváme PK, šel se podívat kus po cesté k ledovci. No my máme nachozeno podstatně víc, takže jedem opět pomalovkou (pomalou lanovkou) a PK to bere pěšmo, prý kdo bude dole dřív. Mordyjé, vyhrál ! Ve 14:30 jsme se všichni sešli na dolní stanici lanovky a odjeli do centra. BJ se nám pochlubil, že si zajel vozem do jakéhosi bočního údolí a v jednu chvíli nemohl vyjet z jakési škarpy či co, no štěstí ho neopustilo a včas dorazil na smluvený plac. Původně jsme chtěli jít ještě do bývalé věznice, ale areál je rozsáhlý a platit 70 pesos za necelou půlhodinu se nám nechtělo. V 16h jsme dorazili na letiště, já s Pacem jsem jel ještě zpět do půjčovny vrátit auto (vše OK) a taxálem dojeli opět na letiště v 16:35. Tam na nás čekala nemilá situace - let byl zprvu opožděn o 45 minut (místo 18:10 -> 18:55), ale zpoždění se vršilo až na 3h 20 minut, takže jsme odletěli v zatr patr 21:30 ! Nahoře v čekací hale u bran (Gejtů) jsme potkali další skupinku 3 Čechů směřující do El Calafate. Nudu zachránilo wi-fi připojení zdarma a dva tuze drahý piwsoni.
Let byl celkem v pohodě, hezký byl vzlet z dráhy a otočka nad úžinou a po miniváče s jedním pivem jsem na 2 hodiny usnul. Žalovat se nemá, ale hlásit se musí - před přistáním mě BJ nechtěl pustit na WC, tak jsem musel nejdřív španělsky poprosit paní v uličce a pak se milostivě zvednul. Že mu takové vofuky stojí za to ... Do BAires na letiště Aeroparque Jorge Newbery jsme dorazili v 0:45, čekání na zavazadla a taxi znamenalo příjezd na hotel (Grand hotel Libertad) před 2 hodinou. Taxíkář trochu prudil s cenou, původně slíbil stovku, ale malinko bloudil, takže poptával 105 pesos + něco za zavazadla. Řekli jsme mu (tedy hlavně já), že takhle ne a v dobrém jsme se rozloučili.