17.den - pondělí 23.1.

Pondělní ráno nás nemile překvapilo počasím. Pršelo, k tomu středně silný vítr a teplota tak 8 stupňů. Původně jsme plánovali buď náročnější výšlap na Cerro Guanako s převýšením asi 900 metrů nebo lehčí šmajd ke zbytkům ledovce Martial 8 km nad městem. Takže nic, snad bude odpoledne lépe. Před odjezdem se stavuju v recepci s prosíkem o malé prodloužení check-outu neboli odhlášení - po včerejším přežraní se vstávalo pozdě a těžko (ha ha), načež zjišťuji, že máme nárok i na snídani. Ale nebylo až tak o co stát - kafe/čaj + pár sladkých nesmyslů, na to nás už nenachytaj. O půl jedenácté jedeme do města, kde si dáme rozchod. Já si vyjma pár suvenýrů kupuji klobouk obdobného stylu jako jsem měl, snad mi vydrží déle než ten z Klokánie. Po lehkém obědě v malém bufíku (kuřecí salát a piwson) jsme se jeli ubytovat do "Cabaňas Portal del glaciar". Trochu to trvalo, musel jsem zajít podél chatek k domku a zaklepat, načež za 10 minut přišla z jiného místa celkem příjemná silnější mladá paní. Ubytovala nás a pak se rozloučila s tím, že je unavená a musí se jít dospat (ha ha). Oproti předchozím dvěma nocem v Ushuaie je to trochu slabší, topení i ohřev vody jsou na plyn.
Odpoledne jsme dumali co s načatým časem, počasí se pomalu lepšílo a tak jsme dali plavbu k ostrůvkům co snad nemaj ani jméno v úžině Beagle. Plavba za 207 pesos trvala od 15:30 do 17:50. K prvnímu ostrovu se lvounama jsme dorazili za půl hodiny, posádka se snažila dostat co nejblíže, no sádelnatému správci harému se to nelíbilo a tak to dával hlasitě najevo ha ha. Další ostrov byl plnej kormoránů, taky hezký. Pak jsme to vzali obloukem k majáku a podél pobřeží zpět do přístavu. Nebyla to sice taková bomba jako Isla Magdalena, ale bylo toho dost k vidění a člověk si užil trochu houpání jako přídavek. Tak a jak dnes s večeří ? V 18:00 je brzo, všude se začíná od osmi, tak jedeme na chatku na malý rest. O půl osmé kluky překecám, že bychom mohli zkusit rybí restauraci nedaleko - no jo, ale vona je to prodejna rybářských potřeb nikoliv hospoda ha ha. V okolí nic není, tak bereme auto a jedeme do centra. A je zle, velmi zle ! Zase nás vcucla no-limit restaurace, tentokrát 100 metrů od té včerejší za pouhých 90 pesos. Opět si huntujeme břuchy, člověk skoro nemůže, ale dej si, dyť je to zadara ... já už nechci áááá .... krk, prd, škyt a je konečně dožráno !