15.den - sobota 21.1.

Sobotní ráno v Porveniru bylo kupodivu větru prosté. Po lehké snídani jsme dali trochu jídla krásným koťatům vedle hotelu, v 9:40 dali adios městěcku a vyrazili na prašnou cestu do 150 km vzdáleného hraničního přechodu Chile / Argentina v San Sebastianu. Hned pří výjezdu z města jsme vyjeli na špatnpu cestu, takže oprava a správný kurz ha ha. První třetina byla o trochu horší, takže rychlost málokdy šla nad 60 km/h. Míjení se dvou aut vždy znamenalon znatelné zpomalení, aby nedošlo k poškození kapoty od odlétajících kamínků. Cestou nebylo vidět žádné osídlení, pominu-li nékolik rybářských chatrčí u moře. Ve 12:20 jsme dorazili na čáru, kde byla fronta dlouhá jak týden před vejplatou. Naštěstí se jednalo o vstupující do Chile, takže jsme byli za chvilku vyřízení haha. Ve stánku utrácíme poslední chilské peníze za nezdravosti ve fast foodu, celkem bliv.
Na Argentinské straně začala celkem solidní asfaltka, která nás dovedla až do města Ushuaia. Krajina byla zpočátku pustá vyschlá rovina, čím dále tím bylo více zeleno a zhruba 100 km před cílem bylo možno vidět první hory a lesy. U městečka Tolhuin, po Rio Grande jediném sídle na cestě, jsme dali pauzu u jezera Fagnano. Podlouhlá vodní plochá zabírá 645 km2 a je dlouhá 98 km. U jezera Escondido bylo několik závodů na zpracování dřeva, zajímavé jsou "rustikální" komíny na pálení kůry. Pak nastal stoupák do sedla Garibaldi, odkud byl pěkný výhled na Escondido. Do města Ushuaia, což je nejjižnější větší sídlo (56 000 obyv. ) na světě jsme dorazili v 17:30.
Předem jsem zabookoval ubytko v hostalu La Posta, dle dispozic to měl být 2x twin pokoj. Skutečnost byla ale mnohem lepší - vyfasovali jsme epesní ubytování v cabaňi, což bylo něco mezi chatkou a apartmánem s kychyní/obývákem a 2x ložnicí v patře. Dole byla dokonce vyhřívaná podlaha, docela luxus. Další výhoda byla, že hned vedle byl zadní východ z areálu, takže jsme nemuseli přes recepci a auto stálo pod oknem. Večer jsme zajeli do centra na dlabanec, já a BJ jsme si dali královského kraba na provensálský způsob a se sýrem, porce vyšla na 110 pesos, ostatní stejky. Pak jsme ještě omkli trochu z města, mě zaujalo náměstí Malvínských ostrovů (Falkland). Inu Argentinci si stále myslí, že patří jim, nikoliv Britům. Město hodně žije z turistického průmyslu, nejvíc patrné je to na hlavní třídě San Martin. Odplouvají odtud i expedice na Antarktidu, nejbližší pevnina spadající pod tento kontinent je pouze 1000 km daleko. Počasí - trochu zima, tak 12-14 st + vítr, naštěsti ne tak silný jako v Porveniru.