(zakresleno do mapy z http://www.gettingaway.com)
Pátek 12.3.
Tak a protože jsme již dlouho neletěli žádným letadlem, dnes to bude třeba napravit ! Na programu je přesun érem z Yulary, resp. Connellan airport do Alice Springs a dále dalším strojem do Sydney. Původně jsme měli letět přímo do Sydney, ale utekly nám levné letenky, tak za 303 AUD cestujeme takto. Odlet prvního letadla je v 9:35, takže o půl deváté odjíždíme z kempu do 10 km vzdáleného letiště Connellan. Malé letiště působí domáckým dojmem, dnes jsou v letovém pořádku zaznamenány 4 lety (1x Alice Springs, 1x Perth a 2x Sydney). Odbavení a prohlídka je v pohodě, jen PK je náhodně vybrán na důkladnější prohlídku – ostatně se mu to nestalo poprvé ha ha. V 9:05 začne sáčkování do letadla, z terminálu je to k éru asi 50 metrů, do stroje se nastupuje po schodech. S náskokem téměř 15 minut (všichni jsou už na palubě) se Boeing 717 dává do pohybu a přejíždí na konec dráhy. Z tohoto menšího typu letadla jsem měl docela dobrý dojem, sezení v konfiguraci 2+3 bylo nad očekávání pohodlné a díky obsazení cca 60% jsem si před vzletem mohl přesednout na volnou trojku naproti a nafotit Uluru a Kata Tjuta z ptačí perspektivy. Trochu mě překvapil i svižný start, v půlce dráhy šlo letadlo do vzduchu a pod poměrně ostrým úhlem rychle stoupalo. Let do Alice trval jen 40 minut, přesto letuška rozdala malé občerstvení, další bod pro Qantas. Po většinu doby letu byla vidět krajina oblasti zvané „Red center“, jen před Alicí bylo trochu oblačnosti.
Na přestup máme 2,5 hodiny, letiště je sice větší než Connellan, ale z letadel se opět vystupuje (a do nich nastupuje) po schodech přímo na plochu; k budově terminálu je to trochu dál, asi 200 metrů. Většinu času trávím (-e) s počítadlem, páč je k dispozici bezplatné připojení na i-net. Ve 12:05 začal „boarding“ do dalšího letadla, a to Boeing 737-800 na letu do Sydney. Tentokrát je letadlo skoro celé obsazené, fasuju opět místo u okna, vedle sedí PK a BJ. Odlet ve 12:25 „on-time“, počasí je slunečné, jen sem tam trochu oblačnosti, výhledy jsou proto epesní ! Let trval necelé 3 hodiny, moje letenka byla o 10 AUD dražší, neboť letuška mi vnutila 2 Heinekeny (ha ha). Letiště v Sydney je vzdálené od centra asi 12 km, takže přistání probíhalo nad zástavbou v centru, v jednu chvíli byl vidět i Harbour Bridge. Vysáčkování bylo opět v pohodě, ale ten ruch na letišti ! Těch pár dní v „Red center“ mě úplně naladilo na jiné prostředí s minimem osídlení a pohodou beze spěchu. Z letiště jedeme 15 minut příměstským vlakem společnosti „City Rail“ na centrální nádraží. Patrová jednotka má koženkové sedačky v uspořádání 2+3 a poměrně špinavý interiér, pro porovnání česká řada 471 (City Elefant) je o řád výše. Vlaky City Rail tvoří páteř veřejné dopravy v Sydney, v centru jezdí pod zemí a tak trochu nahrazují metro. Cena 15 AUD za lístek z letiště není malá, možná by to taxíkem vyšlo pro 4 stejně ne-li levněji, jak nám radil postarší pán.
Ubytování máme zabookované na 2 noci v hotelu „Sydney on Wenthworth“, z nádraží je to necelých 10 minut šmajdu po rušné ulici. Budget room neboli cenově výhodný pokoj je za 89 AUD, to je na místní podmínky opravdu slušné. Poměrně strohá místnost obsahuje 2 postele, pár ks nábytku a ošklivý výhled do dvora, záchod a sprcha je společná za rohem. No celkem to ušlo, poloha v centru se počítá. Po zabydlení jdeme do nedaleké čínské čtvrtě do thajské restaurace na večeři a pak po rušné třídě Pitt street k přístavu. V Circular Quay je terminál pro lodní dopravu, která má poměrně velký význam v rámci veřejné dopravy v Sydney. Vpravo je nasvícená budova Opery, vpravo Harbour Bridge, a na něj se jdeme přes čtvrť The Rocks podívat. S nalezením vlezu nahoru máme trochu potíž, ale podaří se a dojdeme zhruba do 1/3 vzdálenosti mostu. Na něm vede 2-kolejná železnice, 6 pruhů pro silniční dopravu a chodník. Výhled je parádní, nejsme zdaleka sami, kdo se kochá ha ha. Zpátky se v jednom pubu stavíme na piwko (5 AUD) a po George street jdeme směrem zpět. Je pátek a všude plno lidí, do různých klubů se čeká fronta, na ulici Bathurst se nám díky slovenskému vyhazovači podaří do jednoho dostat. V poschodí hraje jakási skupina hity 80. a 90. let, narváno je až to není hezké a piwson za 8 AUD mě dorazí. Ale i tak zde pobudeme skoro hodinu a při odchodu hodíme pokec s tím vyhazovačem. Dále pokračujeme již po půlnoci na Oxford street, kde je též plno klubů, ale ani ne tak na mjůzik, jako na erotiku. Venku je plno divných lidí a celkově ulice působí „ne zcela v pořádku“. No zkusíme jít do jakéhosi podniku, ale PK a BJ nemají řádnou obuv (jen sandále), tak z toho nic není. Blíží se 2 hodina ráno, tak to zabalíme a jdeme na hotel.
Sobota 13.3.
Ráno si pospíme a jdeme ven až o půl jedenácté. Společně navštívíme nedalekou Čínskou zahradu, oázu to klidu v rušném velkoměstě, strávíme zde příjemnou půlhodinku. Při odchodu mi hned vedle parku dvě sympatické dámy z Brisbane věnují celodenní jízdenky na monorail, prý je už nebudou potřebovat. Ušetřili jsme tak 2 x 9,9 AUD; Monorail je okružní jednokolejka v centru dlouhá 3,6 km postavená v roce 1988. Její přínos pro VHD se mi zdá sporný, spíš se jedná o turistickou atrakci. U parku jsme se rozešli, odpolední program si každý sestaví dle toho co ho interesujeme a sejdeme se až v 18:30 dole pod Sydneyskou věží. Společně s PaCem jsme se stavili na jídlo v sushi baru, kde uprostřed jezdí pochutiny na miskách a člověk si vybere co chce. Pro cestu do podniku jsem využil monorail, dal jsem si celé kolečko a při obědě ji předal kolegovy ať se taky povozí ha ha. Poté jsem již sám pokračoval do akvária opodál, vstup byl za cca 30 AUD, a stálo to opravdu za to. Malé i větší nádrže byly zabydleny živočichy, o kterých si u nás můžeme nechat jenom zdát. Vrcholem byla dvě obří akvária s kapustňáky, želvami, žraloky, rejnoky a já nevím čím ještě, atmosféru dokreslovala scénická hudba stylu „En attendant Cousteau“ od Jarreho. Strávil jsem tam příjemnou hodinu a půl.
Po malém restu při kávě jsem si vzpomněl, že chci koupit nějakou knihu o železnicích, takže při koupi minerálky v Seven Eleven nedaleko mi prodavačka ochotně vysvětlila, kde jsou knihkupectví - na George street. V jednom z nich jsem zakoupil hodnotnou publikaci Trains and Railways of Australia za 45 AUD. Dále byla v plánu návštěva ZOO, takže jsem došel do přístavu Circular Quay a zakoupil zpáteční lodní lístek na poloostrov Taronga za 10 AUD. Plavba lodí trvala necelou 1/4 hodinu a skýtala výtečné pohledy na centrum města s Operou. Dole u vstupu do Zoo ale nastal malý/velký zádrhel, vstupné 42 AUD bych sice ještě vydýchal, ale vzhledem k času (16h) mi prodavač návštěvu již nedoporučil, páč v 17h se zavírá a ať přijdu spíš zítra. No co se dá dělat, zítra máme být již jinde, tak Zoo nechám na poslední den v jiném městě - Melbourne. Po svěží plavbě zpět jsem si v bottle shopu koupil dvě VB-čka a vlakem odjel na stanici Museum a v hotelu dal malý rest s piwsonem ha ha.
Před šestou hodinou byl čas k odchodu, nicméně kousek od hotelu začalo pršet, tak jsem zalezl do Starbuckse na výbornou kávu a přečkal tak největší slejvák. Dole u Sydney toner se setkávám s Pacem a zakupujeme vstupenky s malou slevou díky kupónu na monorail jízdence za asi 20 AUD. Věž je vysoká 305 metrů i s anténou, obzírací plošina je ve výšce 250 metrů. Opět jako v Melbourne vychutnáváme soumrak nad městem a jeho postupné rozsvícení, fakt pěkné - až na ty odlesky grrr ! Tentokrát přijede zdviží nahoru i po chvilce BJ a PK, v 8h dostatečně vykoukaní jedeme dolů. Po ulici Castlereagh pokračujeme směr jih a ve výborné japonsko-korejské restauraci se všichni mimo PK stavíme na večeři. Mají výhodné menu sashimi (syrové ryby nakrájené na úzké plátky s omáčkou) + hlavní jídlo za 16 AUD, tak hurá do toho ! Původně jsme ještě plánovali nějakou tu noční obhlídku, ale únava udělal své a v 10 hodin večer jdeme na hotel.
Neděle 14.3.
Jako včera tak i dnes jsme si pospali a checkout jsme učinili až v 9:59, tj. minutu před předepsaným časem (ha ha). PaC odešel o více než půl hodiny dříve, páč šel vypůjčit třetí a poslední vůz naší výpravy. Díky jeho bravurní angličtině to zvládl sám a za hodinu přijel s pohodlným autem značky Suzuki Vitara (má i možnost pohonu 4x4). První cíl byla pláž Bondi beach, což je údajně neznámější místo na koupání v moři v Sydney, no při pohledu na burácející vlny jsem to vzdal, neměl jsem zájem o vyexpedování kamsi do širého Pacifiku a beztak bych se spálil jako prase (ha ha). Svůj čas jsem věnoval šmajdu po ulicích městečka a dodání fotek do počítadla při kávě.
Ve 3 na jednu pár minut po ukončení 2-hodinového parkovacího limitu (za 10 AUD) jsme odjeli a v pár km vzdálené části se nažrali ve velmi levné thajské jídelně (porce za 8-11 AUD). Dnešním cílem bylo město Katoomba v Modrých Horách cca 100 km západně. Odjezd ze Sydney se i přes navigaci GPS neobešel bez bloudění, místo dálnice č. 4 jsme jeli vrchem po č. 2. Cesta vedla i přes dva placené úseky – později jsme je chtěli poctivě přes web zaplatit (lhůta je 48 hodin), bylo to v zásadě pár dolarů, ale nepodařilo se, tak jsme doufali že z toho nebude velký flastr. Po hodině jízdy jsme se dostali k městečku Glenbrook, kde začíná masiv Modrých Hor. Z dálnice se stala sice stále 4-proudá, ale obloukovitá silnice s rychlostí 70-80 km/h. Až do Katoomby bylo možno vidět příměstskou železnici ze Sydney, vlaky ale nejezdily, páč byla výluka, trať byla plná mechanismů a igráčků (ha ha).
Dnešní ubytování jsem zabookoval dopředu, a to v motelu Skyrider motor inn. Máme hezký 4-lůžkový pokoj en-suite za vynikajících 125AUD, jaký to rozdíl oproti Sydney. Ve 4 odpoledne jedeme po Narrow Neck na první vyhlídku Cahills lookout, výhled do okolí je pěknej. Po silnici lemující hranu údolí jedeme na místo zvané Scenic World, odkud má vést strmá železnice do údolí a lanovka zpět. Je nám jasné že už bude zavřeno, ale aspoň se podíváme kdy zítra otvírají (9:00) a trochu pošmajdáme okolo na další lookouty. Poděláme pár fotek se zajímavými sochami a frrr na nejznámější vyhlídku - Echo point. Nezklamala, byť je to profláklé místo, lidí zde bylo podstatně více než v těch předchozích. V centru města se stavujeme v chrámu konzumu na doplnění zásob a hned vedle je výtečný bottle shop, který též navštívíme. V půl sedmé začne pršet a zdá se že na dlouho, tak jedeme zpět na motel. Večer v klidu a pohodě trestáme zakoupené zásoby, já hlavně ty z bottle shopu (ha ha). Díky ševelení deště, svěžímu vzduchu a klidu se usíná o dost lépe než v Sydney.
Pondělí 15.3.
Jak už jsem psal včera, v 9:00 je v plánu projížďka železnicí do údolí, špacír a lanovkou zpět a přesně 5 minut před celou tam také u vstupu do Scenic Worldu jsme. Za minutu 9 se otvírá vlez a kupujeme lupen zvaný Valley Return za 21 AUD. První je na řadě železnice (Railway), ale ve skutečnosti je to pozemní lanovka. Nevadí ale, páč se jedná o fakt strmou dráhu vedoucí 411 metrů dolů pod úhlem až 40 stupňů ! A tak za hudby z filmu „Indiana Jones a xyz“ jedeme strmě do tunelu, docela adrenalin, škoda že jízda trvá jen 2 minuty. Pak je na řadě asi hodinový špacír lesem, chvílemi je porost fakt hustej – cesta je ale luxusní na dřevěném chodníku nad terénem. Na začátku stezky je vidět důl a před ním vozejky na kolejích a koník – na něm se každém vyfotíme. Uprostřed šmajdu je bývalá hornická chata a občas je v hebledí vidět pozůstatek důlní činnosti jako zbytky železných nádob či co atd. K lanovce si trochu pospíšíme, páč PK potřebuje na výserník, tak aby nebylo neštěstí ha ha. Cesta lanovkou trvá o trochu déle, tak 6 minut, nahoře v suvenýrech kupuji hudební CD a chvilku po 11-té frčíme pryč.
Další meta naší cesty je hlavní město Austrálie – Canberra; na křižovatku dálnic 4 a 7 jedeme 82 km po stejné trase jako včera. Výluka na souběžné železnici již skončila a tak vyjma patrového příměstského panťáku vidíme a fotíme u městečka Lawson hodnotný nákladní vlak (asi uhlí) se 4 lokomotivami v čele jedoucí směr východ. Cesta po dálnici „Hume“ na jih ubíhá rychle, nejvyšší povolená rychlost je 110 km/h a prakticky všichni ji dodržují, sem tam jede někdo o chlup (tak 10 km/h) rychleji. Proti „běsnění“ na českých dálnicích je provoz pohodový a určitě bezpečnější. První pauzu si dáváme pod Campbelltownem a druhou již na odbočné silnici do Canberry u městečka s hezkých názvem Collector. Po třetí hodině odpoledne projíždíme hlavním městem a nedaleko budovy parlamentu na Capital Hill parkujeme. Vládní budova je volně přístupná, tak si projdeme několik sálů, na to že se jedná o parlament je zde uvolněná atmosféra. Potkáváme pár kravaťáků, třeba se jednalo o důležité potentáty (ha ha). Dokonce je přístupné i jednání poslanců, ale musí de projít bezpečnostní prohlídkou na kterou je trochu fronta, tak Pac který má interest to vzdává. Venku ještě vyjdeme na travnatý svah nad budovou a poděláme pár fotek okolí, výhled je fakt pěkný. Město opouštíme ve 4 a do dnešního cíle – městečka Jindabyne pod Sněžnými horami je to ještě 171 km. Jediné větší město na trase je 115 km vzdálená Cooma, kterou projíždíme asi za hodinu a půl.
Krajina je více kopcovitá, za nedalekým Berridale vidíme pole posetá spoustou velkých kamenů, trochu mi to připomíná krajinu Dartmooru (národní park v západní Anglii). Šutry vydržely až k Jindabyne, kde jsme před půl sedmou. Ohledně ubytování jsem včera psal do hotelu zvaného „Banjo Peterson Inn“, ale tvrdili že mail nedostali a jinak jsou plný. Dále zkoušíme zda není chatka v nedalekém kempu, ale prd a chytáme se až na potřetí v privátě zvaném Jindabyne Lakeside Apartment? vedle. Ovšem ten se fakt povedl – domluvil jsem apartmán skládající se z obýváku s malou kuchyňkou a dvěmi ložnicemi, a to prosím jenom za 80 AUD na noc ! V ložnicích byli dvě velké postele a palanda, no los pro mě tentokrát nedopadl dobře (asi za to, jak jsem to hezky domluvil grrr), vylosované horní místo na palandě ve svém věku mě pobouřilo, takže jsem si večer vzal matraci do obýváku - spalo se tam více než výtečně ! Večer o půl osmé ještě nakoupíme v sámošce a díky přesahu signálu wi-fi ze sousedního kempu máme tentokrát o internet dobře postaráno. Na balkoně, kde jsem měl počítadlo kvůli lepšímu signálu jsem si všiml fakt velkého pavouka. No ze začátku jsem měl z něj trochu obavu a raději šel dovnitř, ale časem jsem si řekl, že když ho nechám na pokoji tak to bude snad vzájemné a taky že jo. Zítra je v plánu výstup na nejvyšší horu kontinentu, tak dám jen pár piwsonů a finito.
Pátek 12.3.
Tak a protože jsme již dlouho neletěli žádným letadlem, dnes to bude třeba napravit ! Na programu je přesun érem z Yulary, resp. Connellan airport do Alice Springs a dále dalším strojem do Sydney. Původně jsme měli letět přímo do Sydney, ale utekly nám levné letenky, tak za 303 AUD cestujeme takto. Odlet prvního letadla je v 9:35, takže o půl deváté odjíždíme z kempu do 10 km vzdáleného letiště Connellan. Malé letiště působí domáckým dojmem, dnes jsou v letovém pořádku zaznamenány 4 lety (1x Alice Springs, 1x Perth a 2x Sydney). Odbavení a prohlídka je v pohodě, jen PK je náhodně vybrán na důkladnější prohlídku – ostatně se mu to nestalo poprvé ha ha. V 9:05 začne sáčkování do letadla, z terminálu je to k éru asi 50 metrů, do stroje se nastupuje po schodech. S náskokem téměř 15 minut (všichni jsou už na palubě) se Boeing 717 dává do pohybu a přejíždí na konec dráhy. Z tohoto menšího typu letadla jsem měl docela dobrý dojem, sezení v konfiguraci 2+3 bylo nad očekávání pohodlné a díky obsazení cca 60% jsem si před vzletem mohl přesednout na volnou trojku naproti a nafotit Uluru a Kata Tjuta z ptačí perspektivy. Trochu mě překvapil i svižný start, v půlce dráhy šlo letadlo do vzduchu a pod poměrně ostrým úhlem rychle stoupalo. Let do Alice trval jen 40 minut, přesto letuška rozdala malé občerstvení, další bod pro Qantas. Po většinu doby letu byla vidět krajina oblasti zvané „Red center“, jen před Alicí bylo trochu oblačnosti.
Na přestup máme 2,5 hodiny, letiště je sice větší než Connellan, ale z letadel se opět vystupuje (a do nich nastupuje) po schodech přímo na plochu; k budově terminálu je to trochu dál, asi 200 metrů. Většinu času trávím (-e) s počítadlem, páč je k dispozici bezplatné připojení na i-net. Ve 12:05 začal „boarding“ do dalšího letadla, a to Boeing 737-800 na letu do Sydney. Tentokrát je letadlo skoro celé obsazené, fasuju opět místo u okna, vedle sedí PK a BJ. Odlet ve 12:25 „on-time“, počasí je slunečné, jen sem tam trochu oblačnosti, výhledy jsou proto epesní ! Let trval necelé 3 hodiny, moje letenka byla o 10 AUD dražší, neboť letuška mi vnutila 2 Heinekeny (ha ha). Letiště v Sydney je vzdálené od centra asi 12 km, takže přistání probíhalo nad zástavbou v centru, v jednu chvíli byl vidět i Harbour Bridge. Vysáčkování bylo opět v pohodě, ale ten ruch na letišti ! Těch pár dní v „Red center“ mě úplně naladilo na jiné prostředí s minimem osídlení a pohodou beze spěchu. Z letiště jedeme 15 minut příměstským vlakem společnosti „City Rail“ na centrální nádraží. Patrová jednotka má koženkové sedačky v uspořádání 2+3 a poměrně špinavý interiér, pro porovnání česká řada 471 (City Elefant) je o řád výše. Vlaky City Rail tvoří páteř veřejné dopravy v Sydney, v centru jezdí pod zemí a tak trochu nahrazují metro. Cena 15 AUD za lístek z letiště není malá, možná by to taxíkem vyšlo pro 4 stejně ne-li levněji, jak nám radil postarší pán.
Ubytování máme zabookované na 2 noci v hotelu „Sydney on Wenthworth“, z nádraží je to necelých 10 minut šmajdu po rušné ulici. Budget room neboli cenově výhodný pokoj je za 89 AUD, to je na místní podmínky opravdu slušné. Poměrně strohá místnost obsahuje 2 postele, pár ks nábytku a ošklivý výhled do dvora, záchod a sprcha je společná za rohem. No celkem to ušlo, poloha v centru se počítá. Po zabydlení jdeme do nedaleké čínské čtvrtě do thajské restaurace na večeři a pak po rušné třídě Pitt street k přístavu. V Circular Quay je terminál pro lodní dopravu, která má poměrně velký význam v rámci veřejné dopravy v Sydney. Vpravo je nasvícená budova Opery, vpravo Harbour Bridge, a na něj se jdeme přes čtvrť The Rocks podívat. S nalezením vlezu nahoru máme trochu potíž, ale podaří se a dojdeme zhruba do 1/3 vzdálenosti mostu. Na něm vede 2-kolejná železnice, 6 pruhů pro silniční dopravu a chodník. Výhled je parádní, nejsme zdaleka sami, kdo se kochá ha ha. Zpátky se v jednom pubu stavíme na piwko (5 AUD) a po George street jdeme směrem zpět. Je pátek a všude plno lidí, do různých klubů se čeká fronta, na ulici Bathurst se nám díky slovenskému vyhazovači podaří do jednoho dostat. V poschodí hraje jakási skupina hity 80. a 90. let, narváno je až to není hezké a piwson za 8 AUD mě dorazí. Ale i tak zde pobudeme skoro hodinu a při odchodu hodíme pokec s tím vyhazovačem. Dále pokračujeme již po půlnoci na Oxford street, kde je též plno klubů, ale ani ne tak na mjůzik, jako na erotiku. Venku je plno divných lidí a celkově ulice působí „ne zcela v pořádku“. No zkusíme jít do jakéhosi podniku, ale PK a BJ nemají řádnou obuv (jen sandále), tak z toho nic není. Blíží se 2 hodina ráno, tak to zabalíme a jdeme na hotel.
Sobota 13.3.
Ráno si pospíme a jdeme ven až o půl jedenácté. Společně navštívíme nedalekou Čínskou zahradu, oázu to klidu v rušném velkoměstě, strávíme zde příjemnou půlhodinku. Při odchodu mi hned vedle parku dvě sympatické dámy z Brisbane věnují celodenní jízdenky na monorail, prý je už nebudou potřebovat. Ušetřili jsme tak 2 x 9,9 AUD; Monorail je okružní jednokolejka v centru dlouhá 3,6 km postavená v roce 1988. Její přínos pro VHD se mi zdá sporný, spíš se jedná o turistickou atrakci. U parku jsme se rozešli, odpolední program si každý sestaví dle toho co ho interesujeme a sejdeme se až v 18:30 dole pod Sydneyskou věží. Společně s PaCem jsme se stavili na jídlo v sushi baru, kde uprostřed jezdí pochutiny na miskách a člověk si vybere co chce. Pro cestu do podniku jsem využil monorail, dal jsem si celé kolečko a při obědě ji předal kolegovy ať se taky povozí ha ha. Poté jsem již sám pokračoval do akvária opodál, vstup byl za cca 30 AUD, a stálo to opravdu za to. Malé i větší nádrže byly zabydleny živočichy, o kterých si u nás můžeme nechat jenom zdát. Vrcholem byla dvě obří akvária s kapustňáky, želvami, žraloky, rejnoky a já nevím čím ještě, atmosféru dokreslovala scénická hudba stylu „En attendant Cousteau“ od Jarreho. Strávil jsem tam příjemnou hodinu a půl.
Po malém restu při kávě jsem si vzpomněl, že chci koupit nějakou knihu o železnicích, takže při koupi minerálky v Seven Eleven nedaleko mi prodavačka ochotně vysvětlila, kde jsou knihkupectví - na George street. V jednom z nich jsem zakoupil hodnotnou publikaci Trains and Railways of Australia za 45 AUD. Dále byla v plánu návštěva ZOO, takže jsem došel do přístavu Circular Quay a zakoupil zpáteční lodní lístek na poloostrov Taronga za 10 AUD. Plavba lodí trvala necelou 1/4 hodinu a skýtala výtečné pohledy na centrum města s Operou. Dole u vstupu do Zoo ale nastal malý/velký zádrhel, vstupné 42 AUD bych sice ještě vydýchal, ale vzhledem k času (16h) mi prodavač návštěvu již nedoporučil, páč v 17h se zavírá a ať přijdu spíš zítra. No co se dá dělat, zítra máme být již jinde, tak Zoo nechám na poslední den v jiném městě - Melbourne. Po svěží plavbě zpět jsem si v bottle shopu koupil dvě VB-čka a vlakem odjel na stanici Museum a v hotelu dal malý rest s piwsonem ha ha.
Před šestou hodinou byl čas k odchodu, nicméně kousek od hotelu začalo pršet, tak jsem zalezl do Starbuckse na výbornou kávu a přečkal tak největší slejvák. Dole u Sydney toner se setkávám s Pacem a zakupujeme vstupenky s malou slevou díky kupónu na monorail jízdence za asi 20 AUD. Věž je vysoká 305 metrů i s anténou, obzírací plošina je ve výšce 250 metrů. Opět jako v Melbourne vychutnáváme soumrak nad městem a jeho postupné rozsvícení, fakt pěkné - až na ty odlesky grrr ! Tentokrát přijede zdviží nahoru i po chvilce BJ a PK, v 8h dostatečně vykoukaní jedeme dolů. Po ulici Castlereagh pokračujeme směr jih a ve výborné japonsko-korejské restauraci se všichni mimo PK stavíme na večeři. Mají výhodné menu sashimi (syrové ryby nakrájené na úzké plátky s omáčkou) + hlavní jídlo za 16 AUD, tak hurá do toho ! Původně jsme ještě plánovali nějakou tu noční obhlídku, ale únava udělal své a v 10 hodin večer jdeme na hotel.
Neděle 14.3.
Jako včera tak i dnes jsme si pospali a checkout jsme učinili až v 9:59, tj. minutu před předepsaným časem (ha ha). PaC odešel o více než půl hodiny dříve, páč šel vypůjčit třetí a poslední vůz naší výpravy. Díky jeho bravurní angličtině to zvládl sám a za hodinu přijel s pohodlným autem značky Suzuki Vitara (má i možnost pohonu 4x4). První cíl byla pláž Bondi beach, což je údajně neznámější místo na koupání v moři v Sydney, no při pohledu na burácející vlny jsem to vzdal, neměl jsem zájem o vyexpedování kamsi do širého Pacifiku a beztak bych se spálil jako prase (ha ha). Svůj čas jsem věnoval šmajdu po ulicích městečka a dodání fotek do počítadla při kávě.
Ve 3 na jednu pár minut po ukončení 2-hodinového parkovacího limitu (za 10 AUD) jsme odjeli a v pár km vzdálené části se nažrali ve velmi levné thajské jídelně (porce za 8-11 AUD). Dnešním cílem bylo město Katoomba v Modrých Horách cca 100 km západně. Odjezd ze Sydney se i přes navigaci GPS neobešel bez bloudění, místo dálnice č. 4 jsme jeli vrchem po č. 2. Cesta vedla i přes dva placené úseky – později jsme je chtěli poctivě přes web zaplatit (lhůta je 48 hodin), bylo to v zásadě pár dolarů, ale nepodařilo se, tak jsme doufali že z toho nebude velký flastr. Po hodině jízdy jsme se dostali k městečku Glenbrook, kde začíná masiv Modrých Hor. Z dálnice se stala sice stále 4-proudá, ale obloukovitá silnice s rychlostí 70-80 km/h. Až do Katoomby bylo možno vidět příměstskou železnici ze Sydney, vlaky ale nejezdily, páč byla výluka, trať byla plná mechanismů a igráčků (ha ha).
Dnešní ubytování jsem zabookoval dopředu, a to v motelu Skyrider motor inn. Máme hezký 4-lůžkový pokoj en-suite za vynikajících 125AUD, jaký to rozdíl oproti Sydney. Ve 4 odpoledne jedeme po Narrow Neck na první vyhlídku Cahills lookout, výhled do okolí je pěknej. Po silnici lemující hranu údolí jedeme na místo zvané Scenic World, odkud má vést strmá železnice do údolí a lanovka zpět. Je nám jasné že už bude zavřeno, ale aspoň se podíváme kdy zítra otvírají (9:00) a trochu pošmajdáme okolo na další lookouty. Poděláme pár fotek se zajímavými sochami a frrr na nejznámější vyhlídku - Echo point. Nezklamala, byť je to profláklé místo, lidí zde bylo podstatně více než v těch předchozích. V centru města se stavujeme v chrámu konzumu na doplnění zásob a hned vedle je výtečný bottle shop, který též navštívíme. V půl sedmé začne pršet a zdá se že na dlouho, tak jedeme zpět na motel. Večer v klidu a pohodě trestáme zakoupené zásoby, já hlavně ty z bottle shopu (ha ha). Díky ševelení deště, svěžímu vzduchu a klidu se usíná o dost lépe než v Sydney.
Pondělí 15.3.
Jak už jsem psal včera, v 9:00 je v plánu projížďka železnicí do údolí, špacír a lanovkou zpět a přesně 5 minut před celou tam také u vstupu do Scenic Worldu jsme. Za minutu 9 se otvírá vlez a kupujeme lupen zvaný Valley Return za 21 AUD. První je na řadě železnice (Railway), ale ve skutečnosti je to pozemní lanovka. Nevadí ale, páč se jedná o fakt strmou dráhu vedoucí 411 metrů dolů pod úhlem až 40 stupňů ! A tak za hudby z filmu „Indiana Jones a xyz“ jedeme strmě do tunelu, docela adrenalin, škoda že jízda trvá jen 2 minuty. Pak je na řadě asi hodinový špacír lesem, chvílemi je porost fakt hustej – cesta je ale luxusní na dřevěném chodníku nad terénem. Na začátku stezky je vidět důl a před ním vozejky na kolejích a koník – na něm se každém vyfotíme. Uprostřed šmajdu je bývalá hornická chata a občas je v hebledí vidět pozůstatek důlní činnosti jako zbytky železných nádob či co atd. K lanovce si trochu pospíšíme, páč PK potřebuje na výserník, tak aby nebylo neštěstí ha ha. Cesta lanovkou trvá o trochu déle, tak 6 minut, nahoře v suvenýrech kupuji hudební CD a chvilku po 11-té frčíme pryč.
Další meta naší cesty je hlavní město Austrálie – Canberra; na křižovatku dálnic 4 a 7 jedeme 82 km po stejné trase jako včera. Výluka na souběžné železnici již skončila a tak vyjma patrového příměstského panťáku vidíme a fotíme u městečka Lawson hodnotný nákladní vlak (asi uhlí) se 4 lokomotivami v čele jedoucí směr východ. Cesta po dálnici „Hume“ na jih ubíhá rychle, nejvyšší povolená rychlost je 110 km/h a prakticky všichni ji dodržují, sem tam jede někdo o chlup (tak 10 km/h) rychleji. Proti „běsnění“ na českých dálnicích je provoz pohodový a určitě bezpečnější. První pauzu si dáváme pod Campbelltownem a druhou již na odbočné silnici do Canberry u městečka s hezkých názvem Collector. Po třetí hodině odpoledne projíždíme hlavním městem a nedaleko budovy parlamentu na Capital Hill parkujeme. Vládní budova je volně přístupná, tak si projdeme několik sálů, na to že se jedná o parlament je zde uvolněná atmosféra. Potkáváme pár kravaťáků, třeba se jednalo o důležité potentáty (ha ha). Dokonce je přístupné i jednání poslanců, ale musí de projít bezpečnostní prohlídkou na kterou je trochu fronta, tak Pac který má interest to vzdává. Venku ještě vyjdeme na travnatý svah nad budovou a poděláme pár fotek okolí, výhled je fakt pěkný. Město opouštíme ve 4 a do dnešního cíle – městečka Jindabyne pod Sněžnými horami je to ještě 171 km. Jediné větší město na trase je 115 km vzdálená Cooma, kterou projíždíme asi za hodinu a půl.
Krajina je více kopcovitá, za nedalekým Berridale vidíme pole posetá spoustou velkých kamenů, trochu mi to připomíná krajinu Dartmooru (národní park v západní Anglii). Šutry vydržely až k Jindabyne, kde jsme před půl sedmou. Ohledně ubytování jsem včera psal do hotelu zvaného „Banjo Peterson Inn“, ale tvrdili že mail nedostali a jinak jsou plný. Dále zkoušíme zda není chatka v nedalekém kempu, ale prd a chytáme se až na potřetí v privátě zvaném Jindabyne Lakeside Apartment? vedle. Ovšem ten se fakt povedl – domluvil jsem apartmán skládající se z obýváku s malou kuchyňkou a dvěmi ložnicemi, a to prosím jenom za 80 AUD na noc ! V ložnicích byli dvě velké postele a palanda, no los pro mě tentokrát nedopadl dobře (asi za to, jak jsem to hezky domluvil grrr), vylosované horní místo na palandě ve svém věku mě pobouřilo, takže jsem si večer vzal matraci do obýváku - spalo se tam více než výtečně ! Večer o půl osmé ještě nakoupíme v sámošce a díky přesahu signálu wi-fi ze sousedního kempu máme tentokrát o internet dobře postaráno. Na balkoně, kde jsem měl počítadlo kvůli lepšímu signálu jsem si všiml fakt velkého pavouka. No ze začátku jsem měl z něj trochu obavu a raději šel dovnitř, ale časem jsem si řekl, že když ho nechám na pokoji tak to bude snad vzájemné a taky že jo. Zítra je v plánu výstup na nejvyšší horu kontinentu, tak dám jen pár piwsonů a finito.