(zakresleno do mapy z http://www.gettingaway.com)
Sobota 6.3.
Dnes bude ve znamení šotopřesunu, neboť nás čeká jízda vlakem zvaným Overland do hlavního města Jižní Austrálie Adelaide (828 km). Na rozdíl od širokorozchodné sítě vlaků V-line se jedná o spojení na „normálním“ rozchodu, ve stanici Southern Cross jsou pro tento vlak stejně jako pro spoje do Sydney (2x denně) vyhraženy 2 koleje s duálním rozchodem. Cestě ovšem předcházel falešný požární poplach v 7h na hotelu, tohle zpestření bych si klidně odpustil grrr. Jízdenky jsem zajišťoval po netu ještě u nás doma, takže díky brzké koupi a pevnému datu odjezdu vyšla cena na velmi slušných 54 AUD (920 Kč), tj. 1,1 Kč za kilometr ! Na nádraží Southern Cross jsme dorazili 1/2 hodiny před odjezdem, který byl JŘ stanoven na 8:40, páč z toho dělají trochu úřad. Nakonec nás pustili do vlaku 20 minut před časem T, PaCův kufr se zdál průvodčímu moc velkej, tak jej musel dát do „hytláku“. Vlak Overland jezdí trasu Melbourne – Adelaide 3x týdně, sobotní trasa je nejrychlejší, vzdálenost 828 km ujede za 9h 35min průměrnou rychlostí 86,4 km/h, maximální rychlost je 115 km/h; valná většina cesty je po jednokolejné trati. Sestava vlaku čítala silnou 6-ti nápravovou lokomotivu řady NR v nátěru Southern Spirit, vůz pro přepravu aut (byla tam 2), hytlák, první třídu, bufetový vůz a dva vozy druhé třídy. Sezení ve „dvojce“ bylo pohodlné, naklápěcí křesla zajišťovali dostatek komfortu; já jsem s PK měl hned první dvojku a BJ s PaCem seděli za námi.
Výjezd z Melbourne byl pomalý, 20 minut jsme jeli předměstími rychlostí v rozmezí 50 – 80 km/h, za Lavertonem se vlak konečně rozjel. Jdu do „bufíku“ na kávu, mile mě překvapila její dobrá chuť za pouhých 2,2 AUD. Hned na první zastávce Geelong – North Shore jsme vyfasovali nevím proč 15 minut zpoždění, které jsme během 3 hodin jízdy stáhli. Pak cesta ubíhala plnou rychlostí rovinatou krajinou, kterou občas zpestřil les, sem tam farma a výjimečné kopec, zajímavý byl Mt. Elephant. Za ním jsme projeli tři osady s podivnými názvy: Vite Vite, Pura Pura a Nerin Nerin. Druhá zastávka byla ve stanici Ararat vzdálené 265 km od Melbourne po 3h a 20minutách. Do tohoto města je i podstatně přímější spojení 3x denně IC vlaky V-line, trasu dlouhou pouze 210 km ujedou za 2h 15minut, takže Overland má význam spíš pro spojení směr Adelaide, než z Melbourne. Nastoupilo asi 7 lidí, vlak se dává rychle do pohybu a pokračuje dál fádní krajinou. Ve městečkách jako Horsham či Dimboola zastaví na minutu pro několik málo cestujících a uhání dál. Okolo 2h odpolední překračujeme hranice státu Jižní Austrálie, čas se posouvá o 30 minut zpět. Město s hezkým názvem Bordertown (pohraniční město) pouze projíždíme a hned poté si skočím na jedno piwko (za 5 AUD) víte kam. Alkohol je totiž povolen pouze ten prodávaný v bufetu. S postarším pánem jménem Bill lehce zapředu hovor o fotoaparátech Olympus a poté o cestování o Austrálii.
Před stanicí Murray Bridge přejedeme slavnou řeku Murray a je konec rychlé jízdy. Podle JŘ je to do Adelaide pouze 94 km, ale za 1h 48minut, takže průměrná rychlost pro tento úsek vychází na slabých 52 km/h. Trať je plná oblouků, je vidět že kopíruje terén a dle mého názoru až moc věrně. Rychlostníky zpočátku ukazují hodnoty v rozmezí 60-80 km/h, ale za Mt. Baker junction (zastávka na znamení, projeli jsme) jsou občas vidět i hodnoty 50 a 40 km/h, prostě lokálka jako vyšitá ha ha. Až za stanicí Belair, kde končí příměstské vlaky z Adelaide, se na posledních 25 minut jízdy rychlost vyšvihne až na 90 km/h. I přes pomalý závěr jsme na nádraží „Adelaide Parklands Terminal“ s malým náskokem 5 minut v 17:40. Venku doslova leje jako z konve, takže nikam nespěcháme, nejprve vyměním voucher za jízdenky a poté si do hotelu Rex (cca 1,5 km západním směrem) bereme taxála. Podnik to je věru zajímavý – dole je kasino, hospoda a prodejna alkoholu, nahoře ubytování. I přes poněkud pochybný účel dolního patra jsou pokoje pohodlné, čisté a s příslušenstvím, za 75 AUD je poměr cena / výkon velmi dobrý. Jediná nevýhoda je vzdálenost od centra, cca 2 km.
Déšť ustal jakmile jsme dojeli k hotelu, takže po ubytování jdeme večer pěšmo do centra. Předměstí zvané Richmond působí dost emerickým dojmem, ale po kilometru projdeme park obepínající centrum a za další půlkilometr jsme na začátku „downtownu“. Objevíme zajímavý „jídelní dvůr“ s 6-ti asijskými restauracemi, takže bohatý výběr co si dát jest zajištěn. Přes náměstí Victoria jsme pokračovali po třídě Krále Williama na severní okraj centra, kde na třídě „North Terrase“ probíhala zajímavá světelná show. Nejstarší domy a budovy ve městě (?) byly nasvěcovány zajímavou kombinací světel, jejichž sestava se postupně měnila, bylo to docela působivé. Po menším zevlování na Mindley street, kde je plno klubů jsme vzali na cestu zpět taxála a za 14 AUD a 10 minu jsme zpět ve 23 hodin v hotelu.
Neděle 7.3.
Další den a další vlak - a to ne hned ledajaký, nýbrž legendární Ghan ! Do odjezdu ve 12:20 máme dost času, takže si trochu přispíme a z hotelu jdeme až v 10 hodin. Je hezky, tak jdeme pěšky, na terminálu jsme za půl hodiny vyloženě pohodové chůze. Předodjezdová příprava byla opět trochu úřad, tentokrát jsem kufr nechal odbavit stejně jako ostatní a „na palubu“ si vzal pouze menší batoh a foťák. V 11 hodin je vše hotovo, tak jdu s BJ ještě na skok do města, abychom koupili nějaký cestovní proviant. Bohužel v docházkové vzdálenosti nic není, tak hold nezbude než využít bufetový vůz, snad bude cenově senzitivní ha ha. Vlak Ghan jezdí 2x týdně na trase Adelaide – Alice Springs (1559 km) – Darwin (2973 km), bližší info viz zde. Mimo sezónu jsou některé jízdy vynechané, takže někdy jede i jen 1x týdně.
My jsme jeli z Adelaide do města Alice Springs ve státě Severní Teritoria, kam měl dorazit ve 13:45 následující den. Průměrná rychlost vychází pouze na 62 km/h, ale to vůbec nevadí, páč při cestování tímto vlakem se nespěchá a JŘ je plný vaty na křižování na jednokolejné trati s malou propustností. Jízdenky jsem opět zajišťoval dopředu, takže jedna vyšla na přijatelných 149 AUD (2530 Kč), čili 1,6 Kč na km. Hold je to atraktivnější trasa než Overland, což bylo vidět i na sestavě vlaku – dvě lokomotivy (po jedné z řady NR a AN), 2x vůz na přepravu aut (plně využity) a 33 různých druhů vozů osobní přepravy. Při pomalém odjezdu se nám stejně jako včera představil „train manager“ pro náš sektor a popsal, co máme k dispozici ve vlaku. Sezení bylo opět pohodlné, vyfasovali jsme dvě dvojky uprostřed vagónu naproti sobě přes uličku s největším prostorem na nohy (!), ale také se sloupkem mezi dvěma okny, safra ! K dispozici byl „gentlemanský“ záchod s pisoárem, resp. žlábkem na chcaní na začátku ve směru jízdy, na konci byly dokonce dvě sprchy ! Hned vedle byl bufetový vůz, kde jsem trávil poměrně dost času, neb z něj byl znatelně lepší výhled; v nabídce byla vyjma nápojů i jednoduchá jídla „co mikrovlnka dala“, ale lepší než drátem do oka. Ceny normální jako jinde, aspoň že tak.
Hodinu po odjezdu jsme křižovali s vlakem Indian Pacific, který jezdí 2x týdně po trase Sydney – Adelaide – Perth, byl o trochu kratší, asi 25 vozů. Po 4,5 hodinách jízdy jsme s malým zpožděním dorazili do první zastávky (ze tří na úseku do Alice !!!), a to Port Augusty - vzhledem k délce vlaku (a krátkosti nástupiště ha ha) se stavělo 3x ! Po odjezdu jsme projížděli čím dál pustější krajinou, vyprahlé okolí (polopoušť ?) s křovím lemovaly občasné vrcholky na obzoru. Slunce se sklánělo k horizontu a barva scenérie se měnila každou minutou až do jeho západu. Fakt působivé ! Večer jsem si dal na dobrou noc dva piwsony za 5, 50 / 6 AUD a po troše četby jsem ve 22h sklopil sedačku a ulehl. Jediné, co bych vytkl, že mezi sedadly chyběla opěrka, jinak to šlo.
Pondělí 8.3.
Ráno jsem měl nastaveného budíka na hodinkách na 7:15, abych viděl východ slunce, ale vzbudil jsem se již před sedmou. Spánek byl takový lehký, no byl jsem celkem odpočatý. Šel jsem do sousedního bufetového vozu, který sice zahajoval prodej v 8:30, nicméně byl otevřený a z něj jsem pohodlně sledoval východ slunce nad pustinou okolo tratě. V 7:30 se první paprsek přehoupl přes obzor a byl zde nový den. O půl deváté zahájil „bufík“ svůj provoz, tak jsem si dal hodnotnou snídani v britském stylu s čajem za 10, 50 AUD. Dopoledne jsme trávili četbou, pozorováním okolí tratě a zpestřením bylo hodinové (!) křižování s nákladním vlakem (2 kontejnery na sobě jako v emerice) ve výhybně Kulgera. Postup byl tento: nejdříve Ghan zastavil u cedule „Yard limit“, která nahrazovala vjezdové návěstidlo a po chvilce vjel do výhybny. Zaměstnanec, který vystoupil z lokomotivy při zastavení u cedule přehodil výhybku pro náklad a ten odjel. Poté šel pěšky přes celou výhybnu (odhaduji min. 1,5 km) ke druhé výhybce a tu přestavil pro odjezd Ghanu. Ten popojel tak, že poslední vůz stál kousek za výhybkou, kterou dotyčný zaměstnanec srovnal „do rovného“ a pak ještě šel podél vlaku zpět do lokomotivy. Tak teď už se nedivíte, že to trvalo hodinu co ? (ha ha).
Dle JŘ jsme měli hodinu a 20 minut „sekeru“, ale letmým srovnáním jízdních dob na úseku do Alice s opačným směrem mi vyšlo, že by mohlo být na příjezdu zhruba jen půlhodinové díky vatě před významnou stanicí. Ve 13:20 vlak zpomalil z rychlosti 115 km/h na 80 km/h a za chvilku na 50 km/h. A už ve 13:30 jsme velmi pomalu vjížděli úžinou „Heavitree Gap“ do města ! Jízda to byla vskutku důstojně pomalá, pod skálou byl rychlostník 20 km/h (jako u Dědova ha ha), zřejmě kvůli padajícím kamenům a dál městem 35 km/h. Vlak na dlouhé minuty přehradil silnice v centru města, ale místní jsou jistě zvyklí a navíc drážní doprava není moc hustá, vyjma Ghanu tak 2 páry nákladních vlaků, a to ještě když se to povede. A teď pozor – na nádraží Alice Springs jsme zastavili přesně ve 13:45 dle JŘ ! Všichni cestující, i ti dále směr Darwin museli vystoupit, neb vlak zde má servisní pauzu na úklid, doplnění vody atd.; odjezd je až v 6 večer. Ráno hlásili, že u Tennant Creeku je podemletá trať a Ghan tak možná odjede až následující den (!), ale problém byl zřejmě vyřešen, páč další informace byla o odjezdu v 18:00 týž den. Venku byl festovej hic (34 st ?), slunce žhavilo jak o závod, po vystoupení z klimatizovaného vlaku to nebylo moc příjemné … Než nám vydali zavazadla tak PaC šel do půjčovny a hrdinně vyřešil další výpůjčku vozu (sedan Mitsibushi).
Ubytování jsme měli dopředu zabookované na 2 noci v zařízení zvaném MacDonnell Range Holiday Park hned za soutěskou Heavitree Gap. Byla to pěkná chata s klimatizací, příslušenstvím a 5 postelemi (1 óbr postel a dvě palandy) za 163 AUD / noc; o postel jsme dali losa a vyhrál ji PK. Po vysáčkování jsme jeli nakoupit zásoby do chrámu konzumu v centru. Nejdřív jsme zastavili špatně u K-martu - v něm žádných potravin nebylo, tak aby se neřeklo zakoupil jsem vodu a při cestě zpět do auta jsem našel peněženku plnou peněz a platebních karet. I jednal jsem dle dobrých mravů a odevzdal jsem ji zaměstnancům v informacích v marketu s vysvětlením; snad se s ní majitel šťastně shledá ! Pak jsme jeli do potravinového chrámu konzumu a zde jsme poprvé viděli domorodce – Aborigince ve větším počtu. Bylo jich tam fakt hodně - někteří popíjeli hádejte co asi z papírových sáčků, další jen tak zevlovali a celkově jsme z nich neměli moc dobrý dojem. Ve vedlejším bottle shopu jsme doplnili zásobu piwsonů a před návratem do chaty jsme ještě jeli na nádraží vyfotit lokomotivy Ghanu. Pozdní odpoledne a večer jsme věnovali odpočinku a před setměním byl čas na „barbecue“. Hned za chatou byly pod stříškou dvě plotny na grilování / smažení na plyn a sezení okolo. Vyjma kuřete jsme ochutnali i klokaní maso, mně osobně až tolik nechutnalo, bylo poněkud tuhé. Vedle si chystala baštu rodina z Brisbane, z konverzace jsem mj. pochytil že jsou již 4 měsíce na cestách po své ohromné zemi. Pozdě večer jsem si zaplatil hodinku připojení na i-net, ale spojení vázlo - za placenou službu jsem očekával lepší služby ! Potěšilo ovšem, že adresa začínající https šla načíst bez placení i po vypršení limitu. V noci jsem údajné trochu chrápal, no bodejď by ne, pár piwsonů jsem ztrestal ha ha.
Sobota 6.3.
Dnes bude ve znamení šotopřesunu, neboť nás čeká jízda vlakem zvaným Overland do hlavního města Jižní Austrálie Adelaide (828 km). Na rozdíl od širokorozchodné sítě vlaků V-line se jedná o spojení na „normálním“ rozchodu, ve stanici Southern Cross jsou pro tento vlak stejně jako pro spoje do Sydney (2x denně) vyhraženy 2 koleje s duálním rozchodem. Cestě ovšem předcházel falešný požární poplach v 7h na hotelu, tohle zpestření bych si klidně odpustil grrr. Jízdenky jsem zajišťoval po netu ještě u nás doma, takže díky brzké koupi a pevnému datu odjezdu vyšla cena na velmi slušných 54 AUD (920 Kč), tj. 1,1 Kč za kilometr ! Na nádraží Southern Cross jsme dorazili 1/2 hodiny před odjezdem, který byl JŘ stanoven na 8:40, páč z toho dělají trochu úřad. Nakonec nás pustili do vlaku 20 minut před časem T, PaCův kufr se zdál průvodčímu moc velkej, tak jej musel dát do „hytláku“. Vlak Overland jezdí trasu Melbourne – Adelaide 3x týdně, sobotní trasa je nejrychlejší, vzdálenost 828 km ujede za 9h 35min průměrnou rychlostí 86,4 km/h, maximální rychlost je 115 km/h; valná většina cesty je po jednokolejné trati. Sestava vlaku čítala silnou 6-ti nápravovou lokomotivu řady NR v nátěru Southern Spirit, vůz pro přepravu aut (byla tam 2), hytlák, první třídu, bufetový vůz a dva vozy druhé třídy. Sezení ve „dvojce“ bylo pohodlné, naklápěcí křesla zajišťovali dostatek komfortu; já jsem s PK měl hned první dvojku a BJ s PaCem seděli za námi.
Výjezd z Melbourne byl pomalý, 20 minut jsme jeli předměstími rychlostí v rozmezí 50 – 80 km/h, za Lavertonem se vlak konečně rozjel. Jdu do „bufíku“ na kávu, mile mě překvapila její dobrá chuť za pouhých 2,2 AUD. Hned na první zastávce Geelong – North Shore jsme vyfasovali nevím proč 15 minut zpoždění, které jsme během 3 hodin jízdy stáhli. Pak cesta ubíhala plnou rychlostí rovinatou krajinou, kterou občas zpestřil les, sem tam farma a výjimečné kopec, zajímavý byl Mt. Elephant. Za ním jsme projeli tři osady s podivnými názvy: Vite Vite, Pura Pura a Nerin Nerin. Druhá zastávka byla ve stanici Ararat vzdálené 265 km od Melbourne po 3h a 20minutách. Do tohoto města je i podstatně přímější spojení 3x denně IC vlaky V-line, trasu dlouhou pouze 210 km ujedou za 2h 15minut, takže Overland má význam spíš pro spojení směr Adelaide, než z Melbourne. Nastoupilo asi 7 lidí, vlak se dává rychle do pohybu a pokračuje dál fádní krajinou. Ve městečkách jako Horsham či Dimboola zastaví na minutu pro několik málo cestujících a uhání dál. Okolo 2h odpolední překračujeme hranice státu Jižní Austrálie, čas se posouvá o 30 minut zpět. Město s hezkým názvem Bordertown (pohraniční město) pouze projíždíme a hned poté si skočím na jedno piwko (za 5 AUD) víte kam. Alkohol je totiž povolen pouze ten prodávaný v bufetu. S postarším pánem jménem Bill lehce zapředu hovor o fotoaparátech Olympus a poté o cestování o Austrálii.
Před stanicí Murray Bridge přejedeme slavnou řeku Murray a je konec rychlé jízdy. Podle JŘ je to do Adelaide pouze 94 km, ale za 1h 48minut, takže průměrná rychlost pro tento úsek vychází na slabých 52 km/h. Trať je plná oblouků, je vidět že kopíruje terén a dle mého názoru až moc věrně. Rychlostníky zpočátku ukazují hodnoty v rozmezí 60-80 km/h, ale za Mt. Baker junction (zastávka na znamení, projeli jsme) jsou občas vidět i hodnoty 50 a 40 km/h, prostě lokálka jako vyšitá ha ha. Až za stanicí Belair, kde končí příměstské vlaky z Adelaide, se na posledních 25 minut jízdy rychlost vyšvihne až na 90 km/h. I přes pomalý závěr jsme na nádraží „Adelaide Parklands Terminal“ s malým náskokem 5 minut v 17:40. Venku doslova leje jako z konve, takže nikam nespěcháme, nejprve vyměním voucher za jízdenky a poté si do hotelu Rex (cca 1,5 km západním směrem) bereme taxála. Podnik to je věru zajímavý – dole je kasino, hospoda a prodejna alkoholu, nahoře ubytování. I přes poněkud pochybný účel dolního patra jsou pokoje pohodlné, čisté a s příslušenstvím, za 75 AUD je poměr cena / výkon velmi dobrý. Jediná nevýhoda je vzdálenost od centra, cca 2 km.
Déšť ustal jakmile jsme dojeli k hotelu, takže po ubytování jdeme večer pěšmo do centra. Předměstí zvané Richmond působí dost emerickým dojmem, ale po kilometru projdeme park obepínající centrum a za další půlkilometr jsme na začátku „downtownu“. Objevíme zajímavý „jídelní dvůr“ s 6-ti asijskými restauracemi, takže bohatý výběr co si dát jest zajištěn. Přes náměstí Victoria jsme pokračovali po třídě Krále Williama na severní okraj centra, kde na třídě „North Terrase“ probíhala zajímavá světelná show. Nejstarší domy a budovy ve městě (?) byly nasvěcovány zajímavou kombinací světel, jejichž sestava se postupně měnila, bylo to docela působivé. Po menším zevlování na Mindley street, kde je plno klubů jsme vzali na cestu zpět taxála a za 14 AUD a 10 minu jsme zpět ve 23 hodin v hotelu.
Neděle 7.3.
Další den a další vlak - a to ne hned ledajaký, nýbrž legendární Ghan ! Do odjezdu ve 12:20 máme dost času, takže si trochu přispíme a z hotelu jdeme až v 10 hodin. Je hezky, tak jdeme pěšky, na terminálu jsme za půl hodiny vyloženě pohodové chůze. Předodjezdová příprava byla opět trochu úřad, tentokrát jsem kufr nechal odbavit stejně jako ostatní a „na palubu“ si vzal pouze menší batoh a foťák. V 11 hodin je vše hotovo, tak jdu s BJ ještě na skok do města, abychom koupili nějaký cestovní proviant. Bohužel v docházkové vzdálenosti nic není, tak hold nezbude než využít bufetový vůz, snad bude cenově senzitivní ha ha. Vlak Ghan jezdí 2x týdně na trase Adelaide – Alice Springs (1559 km) – Darwin (2973 km), bližší info viz zde. Mimo sezónu jsou některé jízdy vynechané, takže někdy jede i jen 1x týdně.
My jsme jeli z Adelaide do města Alice Springs ve státě Severní Teritoria, kam měl dorazit ve 13:45 následující den. Průměrná rychlost vychází pouze na 62 km/h, ale to vůbec nevadí, páč při cestování tímto vlakem se nespěchá a JŘ je plný vaty na křižování na jednokolejné trati s malou propustností. Jízdenky jsem opět zajišťoval dopředu, takže jedna vyšla na přijatelných 149 AUD (2530 Kč), čili 1,6 Kč na km. Hold je to atraktivnější trasa než Overland, což bylo vidět i na sestavě vlaku – dvě lokomotivy (po jedné z řady NR a AN), 2x vůz na přepravu aut (plně využity) a 33 různých druhů vozů osobní přepravy. Při pomalém odjezdu se nám stejně jako včera představil „train manager“ pro náš sektor a popsal, co máme k dispozici ve vlaku. Sezení bylo opět pohodlné, vyfasovali jsme dvě dvojky uprostřed vagónu naproti sobě přes uličku s největším prostorem na nohy (!), ale také se sloupkem mezi dvěma okny, safra ! K dispozici byl „gentlemanský“ záchod s pisoárem, resp. žlábkem na chcaní na začátku ve směru jízdy, na konci byly dokonce dvě sprchy ! Hned vedle byl bufetový vůz, kde jsem trávil poměrně dost času, neb z něj byl znatelně lepší výhled; v nabídce byla vyjma nápojů i jednoduchá jídla „co mikrovlnka dala“, ale lepší než drátem do oka. Ceny normální jako jinde, aspoň že tak.
Hodinu po odjezdu jsme křižovali s vlakem Indian Pacific, který jezdí 2x týdně po trase Sydney – Adelaide – Perth, byl o trochu kratší, asi 25 vozů. Po 4,5 hodinách jízdy jsme s malým zpožděním dorazili do první zastávky (ze tří na úseku do Alice !!!), a to Port Augusty - vzhledem k délce vlaku (a krátkosti nástupiště ha ha) se stavělo 3x ! Po odjezdu jsme projížděli čím dál pustější krajinou, vyprahlé okolí (polopoušť ?) s křovím lemovaly občasné vrcholky na obzoru. Slunce se sklánělo k horizontu a barva scenérie se měnila každou minutou až do jeho západu. Fakt působivé ! Večer jsem si dal na dobrou noc dva piwsony za 5, 50 / 6 AUD a po troše četby jsem ve 22h sklopil sedačku a ulehl. Jediné, co bych vytkl, že mezi sedadly chyběla opěrka, jinak to šlo.
Pondělí 8.3.
Ráno jsem měl nastaveného budíka na hodinkách na 7:15, abych viděl východ slunce, ale vzbudil jsem se již před sedmou. Spánek byl takový lehký, no byl jsem celkem odpočatý. Šel jsem do sousedního bufetového vozu, který sice zahajoval prodej v 8:30, nicméně byl otevřený a z něj jsem pohodlně sledoval východ slunce nad pustinou okolo tratě. V 7:30 se první paprsek přehoupl přes obzor a byl zde nový den. O půl deváté zahájil „bufík“ svůj provoz, tak jsem si dal hodnotnou snídani v britském stylu s čajem za 10, 50 AUD. Dopoledne jsme trávili četbou, pozorováním okolí tratě a zpestřením bylo hodinové (!) křižování s nákladním vlakem (2 kontejnery na sobě jako v emerice) ve výhybně Kulgera. Postup byl tento: nejdříve Ghan zastavil u cedule „Yard limit“, která nahrazovala vjezdové návěstidlo a po chvilce vjel do výhybny. Zaměstnanec, který vystoupil z lokomotivy při zastavení u cedule přehodil výhybku pro náklad a ten odjel. Poté šel pěšky přes celou výhybnu (odhaduji min. 1,5 km) ke druhé výhybce a tu přestavil pro odjezd Ghanu. Ten popojel tak, že poslední vůz stál kousek za výhybkou, kterou dotyčný zaměstnanec srovnal „do rovného“ a pak ještě šel podél vlaku zpět do lokomotivy. Tak teď už se nedivíte, že to trvalo hodinu co ? (ha ha).
Dle JŘ jsme měli hodinu a 20 minut „sekeru“, ale letmým srovnáním jízdních dob na úseku do Alice s opačným směrem mi vyšlo, že by mohlo být na příjezdu zhruba jen půlhodinové díky vatě před významnou stanicí. Ve 13:20 vlak zpomalil z rychlosti 115 km/h na 80 km/h a za chvilku na 50 km/h. A už ve 13:30 jsme velmi pomalu vjížděli úžinou „Heavitree Gap“ do města ! Jízda to byla vskutku důstojně pomalá, pod skálou byl rychlostník 20 km/h (jako u Dědova ha ha), zřejmě kvůli padajícím kamenům a dál městem 35 km/h. Vlak na dlouhé minuty přehradil silnice v centru města, ale místní jsou jistě zvyklí a navíc drážní doprava není moc hustá, vyjma Ghanu tak 2 páry nákladních vlaků, a to ještě když se to povede. A teď pozor – na nádraží Alice Springs jsme zastavili přesně ve 13:45 dle JŘ ! Všichni cestující, i ti dále směr Darwin museli vystoupit, neb vlak zde má servisní pauzu na úklid, doplnění vody atd.; odjezd je až v 6 večer. Ráno hlásili, že u Tennant Creeku je podemletá trať a Ghan tak možná odjede až následující den (!), ale problém byl zřejmě vyřešen, páč další informace byla o odjezdu v 18:00 týž den. Venku byl festovej hic (34 st ?), slunce žhavilo jak o závod, po vystoupení z klimatizovaného vlaku to nebylo moc příjemné … Než nám vydali zavazadla tak PaC šel do půjčovny a hrdinně vyřešil další výpůjčku vozu (sedan Mitsibushi).
Ubytování jsme měli dopředu zabookované na 2 noci v zařízení zvaném MacDonnell Range Holiday Park hned za soutěskou Heavitree Gap. Byla to pěkná chata s klimatizací, příslušenstvím a 5 postelemi (1 óbr postel a dvě palandy) za 163 AUD / noc; o postel jsme dali losa a vyhrál ji PK. Po vysáčkování jsme jeli nakoupit zásoby do chrámu konzumu v centru. Nejdřív jsme zastavili špatně u K-martu - v něm žádných potravin nebylo, tak aby se neřeklo zakoupil jsem vodu a při cestě zpět do auta jsem našel peněženku plnou peněz a platebních karet. I jednal jsem dle dobrých mravů a odevzdal jsem ji zaměstnancům v informacích v marketu s vysvětlením; snad se s ní majitel šťastně shledá ! Pak jsme jeli do potravinového chrámu konzumu a zde jsme poprvé viděli domorodce – Aborigince ve větším počtu. Bylo jich tam fakt hodně - někteří popíjeli hádejte co asi z papírových sáčků, další jen tak zevlovali a celkově jsme z nich neměli moc dobrý dojem. Ve vedlejším bottle shopu jsme doplnili zásobu piwsonů a před návratem do chaty jsme ještě jeli na nádraží vyfotit lokomotivy Ghanu. Pozdní odpoledne a večer jsme věnovali odpočinku a před setměním byl čas na „barbecue“. Hned za chatou byly pod stříškou dvě plotny na grilování / smažení na plyn a sezení okolo. Vyjma kuřete jsme ochutnali i klokaní maso, mně osobně až tolik nechutnalo, bylo poněkud tuhé. Vedle si chystala baštu rodina z Brisbane, z konverzace jsem mj. pochytil že jsou již 4 měsíce na cestách po své ohromné zemi. Pozdě večer jsem si zaplatil hodinku připojení na i-net, ale spojení vázlo - za placenou službu jsem očekával lepší služby ! Potěšilo ovšem, že adresa začínající https šla načíst bez placení i po vypršení limitu. V noci jsem údajné trochu chrápal, no bodejď by ne, pár piwsonů jsem ztrestal ha ha.