9.den - sobota 9.6.

Dnes nás čeká cestovní den, a to lodí a 2x vlakem do Edinburghu. Vstáváme velmi brzo, již po 5 hodině, abychom v 6 byli v přístavu. V 6:30 odplouváme lodí Hamnavoe směr Scrabster, což je přístav 3 km západně od městečka Thurso. Je se na co dívat, z paluby je pěkný výhled na ranní Stromness a poté na ostrov Graemsay s majákem. Největší zážitek byla část plavby okolo ostrova Hoy. Mohutné skály zahalené v oblacích působily tajemným dojmem, který umocnil "Old man of Hoy". To je osamělá skalní věž z červeného pískovce vysoká 137 metrů; jakoby to nebyl přírodní útvar, ale památka na nějakou starou civilizaci. V 7:55 s malým náskokem přistáváme ve Scrabsteru a zbývá dořešit transport na nádraží. Autobusové návaznosti jsou kupodivu mizerné, od lodě jede spoj až za půl hodiny a do městečka dojíždí v čase odjezdu vlaku. Jedná se o konkurenční spoj společnosti Citylink do Inverness, takže se snaží odvést lidi až do cíle než jen pár km k vlaku, ale správné to není !
My to řešíme taxíkem, po výstupu z lodi jsme čekali jen pár minut a za 6 liber nás pohodlně odvezl až na nástupiště ! Nádraží ve městečku Thurso je zajímavé tím, že je nejseverněji ležící v síti britských železnic. V 8:41 přijíždí s malým zpožděním dvouvozová jednotka řady 158 "Sprinter" a po změně směru jízdy odjíždíme směr Georgemas junction, kde je opět další změna směru. Na trati Inverness - Thurso - Wick jezdí v pondělí až sobotu 4 páry vlaků, v neděli pouze jedinný. V příměstském úseku Inverness - Tain jsou zavedeny další 4 páry spojů, a to kupodivu denně. Ve vlaku je nás asi 50 cestujících a tento počet se příliš nezměnil až do městečka Brora. První hodinu a půl jízdy je sychravé počasí, které dělá skotskou vysočinu na dalekém severu (Far North Highland) ještě nehostinější. Sem tam je vidět osamělá farma a městečka, kde občas zastavíme mají sotva pár desítek domů.
První větší nástup byl v Brora, pak trať zahýbá na sever a do Tainu si udělá hezký závlek přes vnitrozemi a městečko Lairg. Tímto bohužel dost silně nestíhá oproti dopravě po přímé silnici, byť v 80.letech se uvažovalo při stavbě mostu přes Dornoch Firth i o prostoru pro železnici. Pro 3 páry spojů to bylo těžko obhajitelné, navíc 80.léta zrovna železnici v UK moc nepřáli. No nic, je tady Tain a do Inverness zbývá pouze hodina a 6 minut. Následuje Invergordon, kde jsou v zátoce Cromarly vidět těžní věže na získávání plynu z mořského dna. V Alness je už plno a pár lidí dokonce stojí; vlakem projíždí vozík z občerstvením, je čas na jednoho piwsona ha ha. Před Inverness přejíždíme Kaledonský kanál a řeku Ness, která vytéká ze světoznámého jezera Loch Ness a ve 12:13 přesně včas zastavíme v největším městě skotské vysočiny (59 000 obyv.).
Čas do odjezdu dalšího spoje do Edinburgu strávíme nákupem občerstvení. Ve 12:46 pokračujeme vlakem tvořeným dvojicí třívozových jednotek ř.170 "Turbostar", která je o dost pohodlnější než předchozí ř.158. Za městem následuje táhlé stoupání do sedla Slochd (405 mnm), řeku Nairn vlak překonává po Culloden viaduktu dlouhém 530 metrů a vysokém až 36 metrů. U Aviemore (13:34) vidíme vrcholky národního parku Cairngorms, kam bych se rád také jednou podíval. Vlak uhání až 85 mph (135 km/h) údolím řeky Spey a Truim směrem jihozápad a za Dalwhinnie začíná další stoupák do sedla Drumochter (452 mnm). Ono to nevypadá jak moc vysoké, ale stoupání je znatelné a okolní kopce působí dost "horským" dojmem. Úsek Dalwhinnie - Blair Athol překonávající sedlo je jako jeden z mála na této trati dvoukolejný. Následuje Pitlochry (14:32), po Aviemore druhá největší stanice z hlediska počtu cestujících na trati. Městečkem protéká řeka Tummel, která se 8 km jižně vlévá do Tay.
Do Perthu přijíždíme se zpožděním 16 minut, protože jsme si u Blair Athol chvilku postáli na trati - průvodčí hlásil jako důvod bezpečnostní prohlídku kolejí. Nám to nevadí, ale přestupujícím na Glasgow ano, spoj v 15:14 jim ujel doslova o 3 minuty před nosem ... Do Edinburgu je to ještě hodinu a 1/4, do Kirkcaldy je okolí nic moc, ale pak je vidět moře v zátoce Forth. Počasí se znatelně zlepšilo, po 2 dnech konečně zase trochu slunce. V 16:15 přejíždíme obrovský železniční most "Forth Bridge" dlouhý 2,5 km a vysoký 46 metrů. Dva hlavní oblouky mají rozpětí 521 metrů, masívní konstrukce je složená z železných trubek a nosníků. V Haymarket, což je poslední stanice před cílovou vystupujeme s dotací 10 minut a jdeme se ubytovat. Prakticky nejlevnější varianta bylo "B&B Chester street 22" kilometr a půl daleko.
Bohužel tam nikdo nebyl, tak zvažujeme co dál. Při pokusu zavolat to hlásí chybu čísla, tak jdeme do nedaleké italské restaurace na brzkou večeři a za hodinu to zkusíme znovu. Sympatická mladá a trochu obézní paní je doma a srdečně nás vítá s tím, že nás čekala později. Pokoj máme největší za celou dobu, vypadá to trochu jako na zámku. A taky nejdraží - 80 liber bez snídaně. Okolí domu působí distingovaným dojmem - pěkné kamenné stavby a staré dláždění. Večer se jdu sám projít směr centrum, oproti ostrovům je zde ruch až příliš, ale ještě to ujde. Zítra nás čeká odlet domů a "už to zase není ono".