7.den - čtvrtek 7.6.

Dnes nás čeká přesun na Orkneje. Vzhledem k tomu, že loď pluje pouze obden, zvolil jsem letecký přesun - 60 liber za letenku bylo ještě přijatelných a uvidíme ostrovy z výšky. Z Lerwicku do Sumburghu ležícím 30 km jižně pojedeme autobusem. Ráno si trochu pospíme déle, neb nám to jede až v 10:30. Před 10h zaplatím a rozloučíme se s majiteli B&B, z hlediska pohodlí se jednalo o velmi povedené ubytování. Jízdenka na cestu trvající 50 minut stála pouze 3 libry, proti Lake District jsou tady autobusy tak za polovic ! Prvních 25 minut jedeme po stejné silnici, jako jsme jeli předevčírem na ostrov Mousa a po průjezdu obcí Sandwick pokračujeme dále na jih. I z autobusu je se na co koukat, pěkná a trochu drsná krajina lemuje hlavní silnici. V 11:15 mírně klesáme dolů k letišti a ejhle, cesta přejíždí západní konec runwaye ! V případě přistání či odletu se spustí závora a rozsvítí červená světla, jako na železničním přejezdu.
V 11:20 vystupujeme před terminálem malého letiště. Hala, kde je vše soustředěno působí domáckým dojmem, na odletové tabuli je napsaných asi 5 letů. Nám to letí až v 15:30, plánoval jsem, že si dáme zavazadla do úschovny a půjdeme se podívat na nedaleký Jarlshof či vyjdeme na kopec s majákem jižně od letiště. Ale ejhle, nikde nic takového nevidím a paní v informacích mě utvrzuje, že taková služba zde není. Dost divný a pro nás omezující, neb zavazadla musí neustále někdo hlídat kvůli bezpečnostním opatřením. Dohodneme se tak, že se půjdu na hodinu podívat na Jarlshof a pak se vyměníme. I když je tato památka - prehistorické osídlení staré až 2500 před naším letopočtem vzdálená od terminálu jen jeden km vzdušnou čarou, musím obejít druhou jižní dráhu a ujdu více než dvojnásobek. Spokojím se jen s pohledemm zpoza plotu, více mě snad zaujalo stádo koní opodál.
Zpátky jsem asi ve 13:30, trochu se to táhne, ale díky wi-fi, četbě a občerstvení se to nechá. Ve 14:30 odevzdáme zavazadla a za půl hodiny jdeme na bezpečnostní kontrolu. Evinda se zase bojí, že bude pípat, ale v pohodě, jenom dole malinko zabzučela (ha ha). V 15:20 začíná sáčkování do malého letadla Saab 340 společnosti FlyBe. 11 řad sedaček v konfiguraci 1-2 umožňuje celkovou kapacitu 34 míst (na konci je čtyřka), obsazení je 2/3. Máme místa uprostřed na dvojce u nouzového východu - zabookoval jsem je dopředu, neb je zde nejvíce místa na nohy. Letuška mě nabádá, že když sedím u nouzáku, ať si důkladně nastuduji instrukce v případě nesnází ... V 15:35 se nejprve roztočí levá vrtule, za minutu pravá a po chvilce se letadlo dá do pohybu. Za 5 minut přejedeme silnici, po které jsme jeli autobusem, obrat o 180 stupňů a za silného hluku z motorů stoupáme vzhůru pod poměrně ostrým úhlem.
Evinda měla z tohoto letu poněkud obavy a já také nebyl zcela ve své kůži, ale nakonec se nám to líbilo. Po startu byl hezký výhled na jižní konec Šetlendských ostrovů, ale za 20 minut se zatáhlo a přistání na Orknejích bylo v husté oblačnosti s deštěm. V 16:10 vystupujeme z letadla, které po mezipřistání pokračuje do cílové destinace Inverness. K budově terminálu je to pouze 50 metrů, za 3 minuty (!!!) bereme zavazadla z pásu a v 16:23 stíháme bus do centra Kirkwallu. Tak rychlé vyexpedování z letadla jsem nikde nezažil - prostě malý stroj a malé letiště je v tomhle směru (logicky) někde jinde. Deštivé počasí nás doprovází celou cestu autobusem z Kirkwallu (odj.17:10) do Stromness (příj.17:40).
Ubytování jsem zajistil v B&B Millers house - od autobusu, ze kterého vystupujeme u přístavu jsou to pouhé dvě minuty. Dům je situován v boční miniuličce, jež vystupuje z hlavní ulice. Starší paní nás vřele uvítala a ukázala pěkný pokoj v poschodí. Po malém odpočinku se projdeme kousek po hlavní ulici - úzká Victoria street je dlážděná velkými kamenými deskami, uprostřed je pruh z menších hrubých dlaždic a obklopená pěknými domy. Večeři dáme v Stromness hotelu - cenově to bylo v pohodě, jídla okolo 10 liber, piwson za 3 libry. A jednu rundu jsme dostali grátis nebo nám ji nezapočitali omylem (ha ha). Večer se ještě sám projdu na konec hlavní ulice a podaří se mi najít dům, kde byl v roce 2001 hostel. Tehdá jsem navštivil Orkneje s Petrem Rádlem, hostel tam už není a Petrova nezávislá cestovka je už také pasé. Inu letí to, a nikoliv pomalu ...