13.den - Úterý 28.1.
Ráno nás je nás na snídani víc, tak je bufík. Toustovač má svoje dny (haha), takže připaluje topinky jak
zjednanej, no nakonec se nám podaří dosáhnout kýženého výsledku. Dvojice z Německa to neřeší a spokojí se s
spáleným chlebem, fuj. Dopoledne se chceme ještě podívat na NP, tak domlouvám na recepci, jestli si můžeme nechat
pokoje do dvou hodin a bez problému. Děkujeme velice !
Dumáme co podniknout a rozhodujeme se pro rychlou plavbu na řece (rapid shooting). Sice pořádně nevíme kam, to
upřesníme po domluvě. Nad přístavištěm jdeme do jedné kanceláře, ale tam nikdo není, tak se dohodneme přímo u
lodě. Bereme plavbu do Kuala Trenggan, kam jsme chtěli jít včera pěšky. No ještě že jsme tak neučinili ! Lodí je
to něco přes půl hodiny, prodírat se hebleďákovem by trvalo tak 4-5 hodin.
Loď je obdobně velká jako včera, ale má trochu pohodlnější sezení. A tak fičíme proti proudu, při peřeji
pomaleji, občas to je trochu dramatičtější. Místo zvané Kuala Trenggan je zklamání, je zde pouze polorozbořený
resort s jedním hlídačem. Tak chvilku okukujeme okolí a za 10 minut jedeme zpět. Cestou potkáme pár bučkovějších
lodí (mají střechu) a tak se zdravíme. Po přistání jdeme do vizitorského centra na propagandistické video a pak
dáme menší špacír, a to severním směrem podél Tahan River. Došli jsme asi 1, 5 km daleko, zaujala výše oschlého
bahna nad terénem, tady musí být fortelné záplavy !
Po návratu do vsi jde BJ na hotel a já se zbytkem dáváme poslední žrádlo v plovoucí restauraci. Před odjezdem se
velice šikne studená sprcha, protože i když jsme byli v lese nedlouho, na saunový efekt to stačilo (ha ha). Po
druhé hodině jedeme pryč přes Jerantut do Kuala Lipis, kde je čas na nákup v chrámu konzumu. Dnes jedeme na blint,
chceme se dostat co nejvíc na sever, aby druhý den byl pohodový na vrácení auta. Vidíme to na Gua Mustang, asi
100 km severně z K. Lipis.
Cestou jsme až na BJ chytli šotochoutky a počíhali si na vlak 92 Singapore – Tumpat u Merapoh. Čekali jsme ai 1
hodiny a při tom rozebírali, zda se šotoúchylka dá léčit a jaká se šance recidivy haha ! Vlak byl v konzistu
lokomotiva ř.24 (Toshiba) + agregátorový vůz + 3 klasy. Něčím podobným pojedeme pozítří. V Gua Mustang jsme okolo
6 večer a hned napoprvé bereme pěkný hotel, Fully in za 150 MYR / delux pokoj. Velikostí to byly největší pokoje
co jsme měli, paráda.
Večer se zajdeme podívat do jeskyně hned za starým nádražím nedaleko hotelu a je to nekomerční záležitost !
Nejdřív se jde chudinskou čtvrtí, tady nás někdo přepadnout tak se pomoci těžko dovoláme, ale lidé jsou hodní a
jeden chlapec nás vede ke vchodu. Tak mu dáme 5 MYR a lezeme vzhůru. Je to dost kluzké, ještě že jsou na výpomoc
svázaná lana s uzly. Vlastní vchod do jeskyně je velmi úzký, největší problém má BJ s bojlerem (haha). Uvnitř je
to úchvatné, mohutný prostor prvního dómu je vidět díky přírodnímu oknu. Vylezli jsme po laně do dalšího stupně,
ale tam už je tma, jediné světlo má Pavel, já mám ještě dobrý přísvit bleskem. I přes málo světla vidíme další
rozlehlé prostory, tak aspoň trochu nahlédneme.
Cesta zpět je už za soumraku a pak míříme do rádobycentra města na večeři, Je znát, že jsme mimo hlavní
turistické trasy, všude je vše pouze v malajštině. Vybíráme jeden venkovní podnik a dáváme polévku s mořskými
plody. Štěpán pronesl již památnou větu: „konečně něco, co se dá jíst“. Vzápětí mu vylétl s pusy metrový plamen
ha ha. Bylo to zatr patr pálivé jídlo, džusy to nestíhaly hasit, ještě že na pokoji máme piwsony !
14.den - Středa 29.1.
Dnes máme poslední den s vypůjčeným vágnem. Při cestování autem zažívám trochu schizofrenní pocit – v zahraničí
mi to přijde v pohodě a snad si to trochu užívám, u nás v Čechám naopak, cestu vozem beru spíš jako vopruz. Snad
je to i spolucestujícími a tím, že jedeme v daleké cizině … Ráno se budím chvilku po sedmé hodině a z okna hotelu
natáčím pomalu projíždějící rychlík Senandung Timuran Singapore Woodlands – Tumpat. Ovšem pravé šotoorgie nastali
po odjezdu z hotelu, kdy jsme u nového nádraží přes půl hodiny sledovali křižování vlaků.
Byl to docela proces: nejdřív dorazil shuttle 82 Kuala Lipis – Tumpat a po výstupu/nástupu zákaznictva se
přestavil na druhou kolej. Nástupiště je totiž pouze u hlavní průjezdné koleje. Pak přijel shuttle 81 Tumpat –
Kuala Lipis a po výměně žezel pomalu pokračoval dál s dotací asi 25 minut. Nakonec odjel i vlak č. 82, a to se
zpožděním 40 minut. Celý proces křižování trval dost dlouho, ale JŘ je ale sestaven s poměrně velkou vatou a
vzniklé zpoždění se dá během 2 hodin nakrátit, jak jsme se přesvědčili druhý den. Zajímavé bylo také složení
vlaků – za lokomotivou byl plošinový vůz s agregátem a pak 2 nebo 3 vozy na sezení, shuttle 82 měl ještě jeden
plošiňák navíc.
A pak byl čas vyrazit na sever, večer je potřeba vrátit vůz na letišti v Kota Bharu. Dnešní cíl je město Tanah
Merah, odkud zítra pojedeme vlakem v 7h do Johor Bahru na hranici se Singapurem. Kolem poledne se zastavíme u
vodopádu Stong, nejvyššího v Malajsii. Celková výška se udává 270 metrů, ale to bude asi i s peřejemi pod hlavním
spádem. U vchodu do polorozpadlého rezortu jsme zaplatili malé vstupné a šli 25 minut do solidního kopce. Slunce
jede na plný ceres, ještě že se jde lesem. Pohled ze zdola proti padající vodě je úžasný, tak tam asi půl hodiny
voplendujeme a kocháme se (ha ha). Dá se jít údajně i nahoru, ale už není moc času.
Zpět v bufíku u vstupu dáváme ledové pití a krmíme kočky. Máma a dvě koťata vypadají docela dobře, jen ty
useknuté ocasy zatr patr. Nedovedu si představit, že bych naší Týně ušmikl ocas, když to je pomalu to nejhezčí co
má ! Přes Jeli pokračujeme dál, dnes bez obědu, páč čas se nachýlil. Ve 4 odpoledne jsme v Tanah Merah a u
nádraží hledáme nějaký hotel. Obkroužili jsme skoro všechny bloky až jsme narazili na Hotel Medina. Bereme ty
nejlepší pokoje, ale i tak je do docela slabota.
Kluci jedou do 40 km vzdáleného Kota Bharu vrátit auto (do 17h), já s BJ zůstávám zde. Jdu se porozhlédnou po
městě a něco nakoupit. Je to tady pěkný muslimákov, ženy chodí asi nejvíc zahalené co jsme viděli, i když lze
vidět několik Číňanek v kraťasech. V supermarketu mají tří řady u pokladen – muži, ženy a rodiny. Napoprvé jsem
to netrefil ha ha. O půl sedmé jdeme na nádraží, protože v 18:50 dorazí kluci z Wakaf Bharu a pak zajdeme na
večeři. V otevřené restauraci měli velký debiloskop a běžel nějaký pořad o podmořské fauně, když v tom se všude
rozeznélo svolávání na motlitbu. I komentář v televizi ustal a místo toho se ozývalo to samé …
Večer v 9 hodin se jedeme ještě podívat na křižování vlaků 27 do Singapuru a 92 do Tumpat i pro kontrolu
včasnosti, protože spojem 91 zítra pojedeme, tak jak si stojí v opačném gardu. Je to opět proces, protože mají
zase jenom jedno nástupiště, takže se musí přestavovat. Ale to vůbec neva, alespoň je dost času na pořízení
fotek. Noční vlak 27 Tumpat – Singapore byl celkem dlouhý, asi 11 vozů, transit 92 byl 3 vozový. A to je dnes vše.
15.den - Čtvrtek 30.1.
Krušné vstávání ve 3/4 na 6 nám zpestřilo první volání na modlitbu, aspoň že tak ha ha. Balíme a po půl sedmé
míříme za tmy liduprázdným městem na nádraží, kde už to trochu žije. Čeká nás 16 hodin a 23 minut ve vlaku
Transit 91 do stanice Johor Bahru (670 km). Jízdenku stejně jako minule máme koupenou dopředu na e-shopu. Vlak
byl v sestavě 2x lokomotiva řady 24 (výrobce Toshiba) + 3 vozy 3. a 2. třídy + agregátorový vůz. Odjeli jsme
prakticky včas v 6:59 a rychlostí okolo 70 km/h míříme na jih.
V našem voze 2.třídy je docela chladno od klimatizace, tak si po hodině přesedáme do prvního vozu 3. třídy, kde
je lépe. Nejdou totiž zavřít přední dveře, takže do saloonu vniká venkovní teplý vzduch a je tam akorát. A taky
zde není moc lidí. Trati se říká též Jungle Line a občas se opravdu jede pravou džunglí, jindy občas je
zemědělsky využívaná krajina, hlavně palmové plantáže. Svršek je zpočátku docela slušný, ale čím více na jih, tím
horší kvalita jízdy a více pomalých jízd.
Křižování je kapitola sama pro sebe, jak už jsem psal včera. První je v 8 hodin ve stanici Manek Urai, tam se
ještě nemusíme přestavovat, protože protivlak č.28 Senandung Wau pouze projíždí. To v Dabongu bylo už jinak, tam
byl vlak po zastavení a výstupu / nástupu cestujících přestaven přes jižní zhlaví na sousední kolej bez
nástupiště, aby jej uvolnil pro vlak 26 Senandung Timuran. Lidi ale korzovali do našeho vlaku tam a zpět bez
ohledu kde stál ha ha. Taky jsme zjistili, že v JŘ je uveden zpravidla příjezd vlaku, protože u našeho vlaku byl
čas 9:09, rychlík 26 byl psán v 9:21, v reálu jsme se okolo 3/4 rozjeli.
Jízdní řád je sestaven s velkou rezervou, takže stanice Gua Musang v 11:06 byl včas. Předtím jsme křižovali v
Bertam Baru se shuttle 82 Kuala Lipis – Tumpat. Při jízdě do odbočky se vlak tak mohutně kýval do stran, že jsme
čekal kdy skončí mimo koleje ha ha. Před Kuala Lipis jsme přejeli řeku Jelai a následovala pauza 20 minut. Vůbec
tyto větší pauzy jsme využili i na WC, protože konání potřeby ve vlaku při kvalitě jízdy bylo dost potížové ha ha.
Jerantut 14:20, další křižování s přestavováním, protivlak je Transit 92 Singapore Woodlands – Tumpat.
Překvapuje nás, kolik na něj čeká lidí, protože zde je vyjma dvou párů nočních vlaků pouze denní spojení vlaky
91/92. Osobní vlaky (shuttle) jezdí pouze v úseku Kuala Lipis / Gua Musang – Tumpat (3 páry). Kvalita svršku v
následujícím úseku do Gemasu byla nejhorší, jede se jen 50 km/h a vlak skáče jak nadmutá koza. A musím přiznat,
že to začíná být trochu únavné, asi nejsem úplný šotouš ha ha. V okolí už moc džungle není, převažují palmové plantáže.
Nádraží Gemas na hlavní trati Johor Bahru – Kuala Lumpur bylo jak z jiného světa: moderní koridorová stanice s
elektrizací pomalu jak na nějaké VRT ! Úsek Kuala Lumpur – Gemas je totiž mohutně modernizován: zdvoukolejnění a
zadrátování, elektrický provoz by měl začít koncem tohoto roku. Zde byla odstavena druhá lokomotiva a s dotací 40
minut jsme před 7 hodinou večerní odjeli. Podle očekávání jsme v další stanici (Segamat) byli skoro včas.
Poslední křižování s přestavením bylo v Layang-Layang, protivlak byl č.26 Senandung Timuran. Za den jsme tak
křižovali dva vlaky tohoto jména a čísla. Do Johor Bahru jsme dojeli včas a ve 23:35 jsme v recepci hotelu se
zajímavým názvem Citrus. Za 145 MYR překvapil svoji kvalitou, čisté a velké pokoje, ráno bohatá snídaně. Před
půlnocí si skočím do obchodu pro pár piwsonů, cestou pěkně vyschlo ha ha.
Čtvrtá část cestopisu
Šestá část cestopisu
Zpět na hlavní stranu