4.den - neděle 19.1.

Ráno se nám Štěpán při snídani pochlubil, jak bylo v Melace a jaký tam byl super McDonalds (ha ha). Tak mě trochu inspiroval a později jsem zadal do E-brokera hlásič kurzu na průlom ročního minima ceny akcie této společnosti, vidím to jako perspektivní investici :-) Dnes máme v plánu 3 věci, a to jeskyně Batu Caves, motýlí zahradu a ptačí park. Večer pak nás čeká odjezd na sever, a to vlakem Ekspres Langkawi ve 21:30.

Ale postupně. Zavazadla nám ochotná recepční nechává uschované do večera v hotelu a tak vyrážíme na KL Sentral, odkud jezdí „komuter“ do Batu Caves. Lupen do půl hodiny vzdálené stanice je za lidových 2,5 MYR, na vlak asi 20 minut čekáme, páč jsme chytli zrovna 30 minutovou díru (po většinu dne je interval 20 minut). Čistá příměstská jednotka má 6 vozů, z toho prostřední 2 pouze pro ženy. Vlak je plnej, tak stojíme, zpočátku jede slimejším tempem 20-30 km/h, pak asi 80-90 km/h. Na konečné se z vlaku hrnou davy a my s nimi.

Batu Caves je nejvýznamnější hinduistická svatyně v Malajsii a je zakomponována do soustavy několika velkých jeskyní. Ke vchodu vede schodiště s asi 300 stupni, dle průvodce je to náročnější, ale nám to tak nepřipadlo. Horší byly davy lidu, už od nádraží jsme se protlačovali davy a do toho hrála nahlas svérázná indická hudba. Vnitřek jeskyní obsahoval několik svatostánků, obřadních míst a neskutečný bordel. Všude bylo dost smetí a hlavně se válelo plno plastových láhví. Teda fakt síla na tak významné místo !

Po obhlídce a ofocení jdeme na nádraží a zde nastal trochu zádrhel, automaty jsou mimo provoz a výdejní okénka na lupeny nestíhají. Čekáme asi 20 minut a jako správní šotouši fotíme lokomotivu „Blue Tiger“ s vlakem vozů na cement. Zdá se, že jim tu svatou horu z boku trochu loupou ha ha. Zpátky vystupujeme už na historickém nádraží a jdeme na oběd do toho samého podniku co včera u Jalan Petaling v čínské čtvrti. Opět plná spokojenost a tak můžeme jít na další zajímavost.

Zpět přes řeku a koleje míříme k ptačímu parku, ale cestou narazíme na park motýlí. Neváháme a za 20 MYR bereme lupeny, ŠM šel trochu jinudy, tak jdeme na vizitu 3. Motýlí park či spíš zahrada je malý kus tropické hebleďárny ve voliéře s jemnou sítí (aby jim motýli neprchli) a člověk chodí volně mezi poletujícím hmyzem. Bylo tam docela dusno a jeden drzý hmyzák mi hned sedl na zpocené cédéčko (ha ha). Do toho bublají různé potůčky a vodopády, prostě oáza klidu a míru.

Ptačí park je asi 10 minut daleko a je (logicky) mnohem větší. Vstupuje se do něj přes dvojité dveře, celý areál je zakryt sítěmi a na prohlídku si dáváme hodinu a půl. Chodníky vedou mezi volně se pohybujícím ptactvem, speciální druhy mají svoje voliéry. V dolní části je několik rybníků pro vodní ptáky. Mnoho druhů nepoznávám, vyjma pávů nějaké kachny, výra a pštrosa – zbytek je španělská (pardon malajská) vesnice ha ha. K večeru slyšíme po několikáté muezzina svolávající na modlitbu a tak v 6 hodin opouštíme tento zajímavý park. U areálu vidíme drzé opice loudící pamlsky, krmi se sice nemají, ale místí (?) jim něco dávají.

Okolo muzea islámu a opět nádraží jdeme do centra na monorail a jedeme na Bukit Bintang. Cestování jednokolejkou už nám zdomácnělo až je to skoro nuda ha ha. Na večeři vybíráme jeden z podniků na Jalan Alor, cenově je někde mezi food courtem a první navštívenou restauračkou předevčírem. Jídlo je velmi dobré, snad jen trochu vadilo, že se všude motá plno lidí a prodavačů nabízejících všelijaké nesmysly. Ve 3 na 9 jsme v Hotelu Sentral, bereme zavazadla a čas jít na stanici KL Sentral.

Na přesun na ostrov Langkawi jsme zvolili vlak, byť se tam dá letět za hodinu letadlem, ale to je moc jednoduché. Ve 21:30 je odjezd dostavníku č. 8 „Ekspres Langkawi“ a v naší cílové stanic Arau máme být v 8:56. Jízdenky zamluvil Pavel dopředu přes net, ten jim trochu zlobil a dávali jsme si na čas, takže lůžka nám vyprodali a zbyla pouze lehátka v horní časti (sedačky nebrat). 20 minut před odjezdem nás pouštějí na nástupiště a jdeme se nalodit. Lehátkový vůz obsahuje 40 míst (dolní a horní postele) se středovou uličkou, na první pohled dost málo místa.

Jdeme se projít okolo soupravy, 13 vozů potáhnou 2 lokomotivy řady YDM-4 původem z Indie (licenční výroba Alco/DLW). Nástupiště v dolní části stanice je špatně odvětrávané a motorové lokomotivy jej solidně zakouří. Jdeme zpět do vozu zaujmout naše místa – na délku je to skoro akorát, šířka slabší, je to taková nouzovka. Snad ale víc vadí mohutná klimatizace brrrr …. S malým zpožděním se vlak dává do pohybu a nás čeká 528 km a 11,5 hodiny skoro k Thajské hranici.

5.den - pondělí 20.1.

Cestou se několikrát budím a za úvraťovou stanicí Butterworth už jen poklimbávám. O půl osmé definitivně vstávám a po kartáčku (skutečném, nikoliv tekutém ha ha) jdu do sousedního vozu na sezení. Rovinatá krajina je občas zpestřená vápencovým kopcem. Železnice se mohutně modernizuje – vedle je vidět druhá kolej s pružným upevněním a sloupy trakčního vedení, zatím bez drátů. V současné době je hotov úsek Kuala Lumpur – Ipoh (208 km), který vlaky ETS (electric train service) zvládají za 2h 20min. Do města Butterworth má být elektrický provoz zahájen v roce 2014 a o rok později (?) do pohraniční stanice Padang Besar. Určitě dojde k výraznému rozšíření provozu, v současné době jezdí mezi Ipoh a Padang Besar pouze 2 páry spojů, KL – Ipoh 10 až 12 párů, z toho 8 až 10 je ETS.

Rychlost je odhadem okolo 80 km/h a vezeme si asi 40 minut dotace. V Arau vystupujeme na provizorní stanici o půl desáté a počkáme si na odjezd vlaku. Vlak projíždí nově stavěným nádražím kousek nad tím provizorním a je to architektonicky hezká stavba. Tak a teď potřebujeme odvoz do přístavu Kuala Perlis 8 km daleko. Bereme dva taxály, protože není šance se vecpat do jednoho, hlavně kvůli zavazadlům. S BJ jsme asi za čtvrt hodiny v přístavu a čekáme přes 20 minut na zbytek. Štěpán s Pavlem to měli pestřejší - nejdřív vezli domů jakousi studentku a řidič jel jak blázen, takže si oddychli, když v pořádku dojeli za námi.

Jízdenka na loď do Kuahu na Langkawi stála 18 MYR a plavba zabrala hodinu. Plavidlo bylo trochu unavené, dle očekávání překlimatizované, takže bylo lepší sedět v přední časti co nejdál od výdechů ventilace. Rušný přístav v Kuahu nás uvítal o půl dvanácté a po chvilce bereme velkého taxála (spíš mikrobus) do hotelu Bahagia. Ten zabookoval Štěpán a byl velice levný, 250 Kč / os / noc, ale i pokoje byly dost malé s výhledem do zastřešeného dvora. Souostroví Langkawi se skládá z celkem 99 ostrovů s celkovou velikostí 479 km2. , má 64 800 obyvatel a jednu velkou výhodu – pivo zde není tak ukrutně zdaněné, takže vyjde na podobné ceny jako u nás johoho !!!

Hned to jdeme otestovat do jedné restaurace na Persiaran Mutiara. Pixlová třetinka Tiger za 3 MYR, to je paráda ! Jídlo taky levné, tady se nám bude líbit. Po jídle ale přišla velká únava, tak jdeme zpátky na hotel si dát malý rest s tím, že se sejdeme v 6. No já i BJ jsme tak tvrdě zaspali, že i když Pavel 3x klepal, neslyšeli jsme ha ha. Večer jdu tedy jen s BJ směr západ s tím, že chceme jít k moři. Nejprve místní zástavbou a pak okolo rezortu dorazíme k zátoce s chudě vypadající rybářskou osadou, nad vodou zapadá slunce a je to pěkná kýčovka. Míříme zpět na Jalan Padang Matsirat a pak východním směrem. Zástavba v centru jsou zpravidla jednopatrové domy s podloubím, před nimi vede zakrytá betonová strouha, ale někdy taky kryt chybí !

K jídlu vybíráme venkovní podnik a dáváme Tom Yam, tentokrát je tak akorát = pro místní asi málo ostrý ha ha. Přes SMS se ozývá Pavel, že na zítra a další den půjčil malé auto za pár šupů, aspoň je vyřešená doprava. Po shledání jdeme společně na pivo – asi 10 minut od hotelu jsem vidět reklamní poutač na Heineken. Po vstupu do baru k nám přišlo několik děvčat a snažili se dělat společnost a konverzovat. Bylo to docela trapné až nucené, dumali jsme zda-li to je bordel nebo jenom se chtějí nezávazně pobavit, tak po jedné rundě trochu dražších třetinek jdeme raději pryč. Pak si dáme ještě jedno kolo jinde a když jdeme zpět okolo baru, koukáme nahoru zda tam jsou pokoje oddychu a slasti – ale nic vidět nebylo.

6.den - úterý 21. 1.

Na snídani, co byla bufetována v místnosti vedle recepce bylo plno převážně Číňanů a docela bordel. I chuťově to bylo slabší, však hotel byl dost levný ha ha. Půjčený vágn je taková větší nákupní taška, no na den a půl to v pohodě stačí. Frčíme na první dnešní zajímavost, a to na Gunung Machinchang s lanovkou. Na předměstí Kuahu bereme zásoby, malej piwson za 2, velkej za 3 MYR, to je paráda ! U Kampung Chenek Kura je výhled na letiště, tak dáváme pauze, ale žádné letadlo nepřistává ani neodlétá. Za chvilku jsme u dolní stanice Langkawi Cable Car a bereme lupeny za 30 MYR zpáteční.

Cesta na kopec Gunung Machinchang trvá asi 20 minut včetně přestupu na mezistanici. Ve výšce 708 mnm to docela fučí a škoda že není moc výhled. Další pešek je uzavření Sky Bridge, chodníku nad propastí opodál. Prý z důvodu rekonstrukce, ale co jsme slyšeli později, je uzavřen dost často. Tak projdeme dvě obzírací plošiny, poděláme jako obvykle něco fotek a jedeme zpět na mezistanici. Z ní dolu jedu sám se skupinou malajských studentek a docela hezky jsme si popovídali. Vůbec lidé se zde k cizincům chovají pěkně, jak jsme měli možnost poznat za celou dobu dovolené v Malajsii.

Od lanovky popojedeme k vodopádu Seven wells (sedm studní), ale vody je pomalu. I přesto se pár lidí v několika malých tůních koupe, ale nás to vyjma PaCe neláká. Na oběd zajedeme do jednoho podniku směrem zpět na východ na Jalan Pantai Kok a je z čeho vybírat. Restaurace nabízela široký výběr čerstvých ryb a mořských plodů. V popoledním vedru se hodil nejen piwson, ale i chlazený kokos. Pak jedeme na pláž u Jalan Telok Burau, autem se dojede bůčkově skoro až na písek ha ha. Největší odpolední vedro překonáme na pohodu koupáním a odpočíváním ve stínu. Voda byla tak akorát (i chuťově ha ha), ale nebyla tam žádná hloubka, furt se stačilo.

Pozdě odpoledne sjedeme na nejjižnější část ostrova do Pantai Cenang. U hotelu Rampat Sailning obzíráme přes úžinu na ostrov Dayang a pak jedeme zpět do do vsi. Projdeme se kousek podél vody a městem, podvečerní atmosféra poskytuje prostor pro pár kýčovitých fotel s odlétajícím letadlem. Zpátky v Kuahu už jsme za soumraku a jdeme otestovat další podnik – včera jsme tam chtěli na oběd, ale bylo zavřeno. Teď však funguje na plný ceres a opět plná spokojenost, před cestou by mě ani nenapadlo, že budu takto velebit jejich kuchyni ! Večer ještě beru piwsony do zásoby, neboť zítra odplouváme na Penang a tam to taková láce zdaleka nebude !

První část cestopisu

Třetí část cestopisu

Zpět na hlavní stranu