13.den - čtvrtek 19.1.

Ráno jsme konečně měli pořádnou snídani: vajíčka, sejry, šunky, ovoce, tousty, slané i sladké pečivo, ovoce, prostě paráda ! Od Ria to byla všude větší či menší slabota, naštěstí v našem hotelu jsou asi zvyklejší na extranjeros (= cizince), tak se snáží. Dnes máme v plánu dva hlavní body a) Fuerte Bulnes b) výlet na Isla Magdalena. V 10h jsme zašli do kanceláře Sernaturu na rohu náměstí koupit lístky na večerní plavbu na Isla Magdalena za 25000 pesos. To je ostrov vzdálený 30 km severně a je na něm jedna z největších kolonií tučňáků v této oblasti. Dopoledne jsme navštívili pevnost Fuerte Bulnes 60 km západně od města. Tedy vyjma BJ, který šel opět krmit psi ve městě. Cestou jsme za městem viděli několik polopotopených / polorozebraných vraků lodí ponechaných svému osudu. Posledních 20 km se jelo po prašné cestě, člověk si pak začne vážit asfaltky ha ha. Dřevěná pevnost z roku 1843 docela zaujala, dřevěná palisáda obklopuje několik spartánských stavení, kostelík, obranou věž a plošiny s 2x třemi děly. Pevnost založil na základě pověření guvernéra Domingo Espineira Riesco kapitán Juan Williams. Ale již za 6 let bylo založeno na mnohem lepším místě město Punta Arenas a pevnost se zakrátko vylidnila. Člověk si na tomto místě uvědomí, jak to první osadníci měli velmi těžké, a to jim paradoxně ještě pomáhali indiáni, sic by to asi nezvládli. Kolem poledne jsme zpátky ve městě, ještě zajedeme do jiných částí města jako je vrcholek se Svatým křížem nebo třída Independencia, v jejíž horní části je trh s hadrama.
Odpoledne jedeme v 16:00 do přístavu a v 16:40 nastupujeme na trajekt Melinka. Starší plavidlo datované do roku 1964 nás spolehlivě zavezlo na ostrov Magdalena. Loď se snažila, ale výkon nic moc, takže 30 km trvalo skoro 2 hodiny. Již z povzdálí bylo vidět, že ostrov je plný tučňáků, a po vylodění jsme nestačili valit oči ! Všude plno tučňáků magelanských (Magellanic Penguin), kteří stáli, leželi, pochodovali, vydávali různé zvuky a pazvuky, no to se nedá popsat. Dle oficiálních pramenů zde hnízdí 69 000 párů a k tomu několik stovek drzých racků. Od lodě vede lany ohraničená stezka dlouhá 900 metrů k majáku, na pobyt byla vyhražena hodina. Tu naprostá většina návštěvníků využila k fotografování a filmování obyvatel ostrova. Na ptáky se logicky nesmí šahat a nějak jim obecně ztrpčovat život, proto mě docela nasrala skupinka Izraelců, kteří na ně chmatali (sic ne moc úspěšně) a dokonce jich pár honili po cestě. Hovada blbý, kdyby to dělal každej, tak to pro lidi zavřou a bude co ? Hovno ! Chvilku po 8h večerní Melinka zvedla kotvy a 10 minut před přistáním v Punta Arenas jsme se ještě pokochali nádherným západem slunce. Prostě den na pohodu.