11.den - úterý 17.1.

V pondělí byl v plánu výlet do NP Torres del Paine a hned na začátek napíšu, že ne vše vyšlo podle předtav. Ale popořadě - po už tradičně slabé snídani (opakuju se že jo ?) jsme vyrazili v 8:35 na hraniční přechod Argentina / Chile nedaleko prdele zvané Cancha Carrera. Odbavení na Argentinské straně bylo v pohodě, ale trochu se táhlo, neb před námi byl zájezd jedoucí v opačném směru. V 9:40 jsme se dostali na chilskou stranu a po vyplnění dvou formulářů + prohlídce zavazadel (nesmí se dovážet ovoce, zelenina, mléčné výrobky a maso) se dali v 10h do pohybu. Cesta ze začátku vypadala optimisticky, dle mapy to měla být prašná zpevněná silnice, ale prvních 30 km bylo asfaltových. Jenže pak přišel "teraplén" a rychlost ze 100 km/h klesla na polovic. Cestou jsme viděli vyjma ovcí, krav a koní lamy guanaco, které zde volně žijí. Výhled na horstvo národního parku byl úchvatný, takže jsme několikrát zastavili a fotografovali - ostatně nebyli jsme sami. Po zakoupení vstupenek (25 Euro nebo 15 000 chilských pesos) jsme konečně dorazili na parkoviště u hotelu a ve 12:00 zahájili špacír. Docela pozdě, což se poněkud nevyplatilo.
První část k chatě a kempu Campamento Chileno vedla nejprve stoupákem z 240 m.n.m do 700 m.n.m a dále po vrstevnici nad tokem Rio Ascencio. Na dvou místech dlouhých okolo 30 metrů vedla úzká stezka po štěrkovém svahu, který prudce klesal ke zmíněné řece - docela adrenalin. O to víc jsem obdivoval jezdce na koních, resp. zvířata, jak hezky úzkou cestu zvládla. Ve 3/4 na dvě jsme si dali u chaty sváču, počasí zatím přeje, ale v povzdálí se kupí oblačnost. Druhá část cesty vedla převážně v lese, několik bočních potoků se překonávalo po dřevěným můstcích. Lidí chodilo docela dost - žádná tlačenice, ale na dvou místech, kde byla úzka stezka jsme chvilku čekali. K rozcestí Campamento Torres dorážíme v 15:10 a dáváme rest. K vyhlídce je to dle mapy hodinu, dle ukazatele 40 minut - začíná to být trochu napnuté, protože hraniční přechod zavírá ve 22h. Ptám se dvou mladíků, jak je to ještě daleko - údajně 3/4 hodiny a že to stojí za to. Vyjma BJ se tedy rozhodujeme, že to zkusíme, ale v tu chvíli se spustí přeháňka a vítr. Přiznám, že naše rozhodnutí jít nahoru bylo tak trochu nejisté a tohle jej otočilo - schováme se tedy pod stromy, dáme tradičního piwsona a po půl čtvrté jdeme zpátky.
Cesta opačně trvala pouze 3:20, počasí je lepší, jenom jednou trochu zapršelo, ale v povzdálí jsou vidět závoje přeháněk. Startujeme v 18:00 a po 20 minutách se ještě stavujeme u vodní plochy zvané Laguna Armaga bohatém na minerální vodu - břeh je tvořen krustou z těchto prvků. Na hraniční přechod přijíždíme v 8h večer, odbavení je rychlejší než ráno, takže za hodinu jsme v Rio Turbio. Za dnešní den jsme vyfasovali do pasů 4 štemply, tímto tempem by byl doklad za chvilku plnej ha ha. Závěr: trochu mě mrzí, že jsme dnešní cíl nezvládli, podepsala sena tom souhra počasí, času a snad i malinko lenory. Otázka zůstává, jaký by byl vlastní výhled na věže, neb vrcholy dvou z nich jsme viděli i z údolí, ale nic moc. Primární problém ale nastal tím, že jsme se ubytovali v Rio Turbio - pro cestu do Torres del Paine je opravdu lepší chilské Puerto Natales, protože a)netřeba překonávat hraniční přechod s 2x úřadem b)většina cesty do NP je dnes již asfaltová, čímž padá výhoda rychlejšího přesunu po argentinské rutě 40. Na druhou stranu, Torres del Paine navštíví ročně stovky krajanů, ale kolik jich pobývalo v depresivním hornickém městečku Rio Turbio ?