8.část - Hong Kong a letíme domů ...
Pátek 19.3.Časová posloupnost, jak jsem ji ráno plánoval: 6:00 budíček, 6:30 odjezd, 6:50 příjezd na
letiště a vrácení vozu, 8:50 odlet do Hongkongu. První dva body jsme splnili dle timetablu, ale příjezd k
půjčovně se trochu zdržel, páč na M8 byla menší zácpa a na pumpě jsme museli doplnit PHM. Já jsem si při
tom odskočil k McDonaldovy na odpočinkovou místnost, páč včerejší ostrá korejská strava chtěla ven (ha ha).
V 7:10 konečně přicházíme na letiště k odbavení, v pohodě, a v bezcelní zóně společně s BJ rozmočujeme
poslední australské dolary za ty z Hong Kongu. Kurz vůči koruně je cca 2,45 Kč za jeden HKD. Na rozloučenou
koupím flašku dobrého vína a tubu Vegemite. Odletěli jsme „on-time“ a řekli tak sbohem zemi, kterou jsme
(zatím ?) navštívili jako nejvzdálenější od nás. Stejně jako 25.2. letíme strojem Airbus 330 společnosti
Cathay Pacific, vyfasoval jsem poptávané místo do uličky. Servis byl opět výtečný, pár piwsonů + Chivas
Regal napomohli pohodovému průběhu letu ha ha. V Hong Kongu jsme přistáli ve 3 odpoledne místního času,
který je o 3 hodiny zpět oproti tomu australskému.
Zde máme tzv. stopover na 2 dny, ubytování jsem
zabookoval v hotelu Charterhouse v části zvané „Causeway Bay“ na Hong Kong Islandu. Pokoj za 770 HKD (cca
1900 ,-) nebyl nejlevnější, ale na webu Rakuten Travel skoro nic níže nebylo. Na druhou stranu je to cca
stejná cena, jakou jsme platili za poněkud sockoidní F1 v Melbourne na letišti … Po zakoupení Opus Card na
veřejnou dopravu bylo třeba vymyslet přesun do města. Z letiště to bylo k hotelu 38 km, já jsem byl pro
taxál, páč dle informační tabule byla cena pro 4 lidi 280 HKD, čili 70 / ks. Tak se také stalo; že řidič
navýšil jízdné o zavazadla a především mýtné za most a tunel byla věc druhá, takže finální účet zněl na
nemilých 388 HKD. Cesta trvala 3/4 hodiny, pro porovnání velmi pohodlný a rychlý vlak s jízdní dobou 23 minut
stojí 100 HKD a autobus jedoucí +- hodinu mezi 25 a 40 HKD. No nic, stalo se, zase to tak hrozné nebylo. Už
při cestě na ostrov jsem uzřel obrovský rozdíl proti Austrálii - všude plno výškových budov, hustý provoz,
mrtě lidí, no prostě mumraj ! Po příjezdu do hotelu jsme hned uzřeli, že se jedná o trochu lepší podnik,
zavazadel se hned chopil pikolík. Pokoj byl sice trochu menší, ale pohodlí a vybavení bylo v pohodě. Po
vysáčkování byl čas jít do ruchu velkoměsta, no byl to fakt frmol jaký dlouho nepamatuji.
V nedaleké levné
jídelně jsme zašli na večeři, já jsem měl velepolévku za 20 HKD s jakýmisi knedlíky, chutnali trochu uměle
ha ha. Pak jsem naskočili na stařičkou tramvaj k přístavu, dvouposchoďové úzkorozchodné vozidlo mělo pouhé 2
nápravy a dle toho kvalita jízdy vypadala – každou chvíli jsem očekával vyšinutí, děs a běs. Jízdné bylo
velmi levné, pouze 2 HKD. Cesta trvala dlouho, 3 km jsme jeli snad 20 minut, páč hustý provoz a semafory;
občas se utvořila kolona až 5 tramvají za sebou. Do Kowloonu jsme odpluli přívozem z mola č. 7, plavba opět
obstarožním parníkem trvala 8 minut za 2,5 HKD. Oproti Austrálii měli v obchodech volně pivo a za pohodové
ceny (8 – 12 HKD), tak jsem hned otestoval místní Tsing Tsao – chutnalo výtečně. A proč jsme vlastně jeli na
Kowloonu ? Na „symfonii světel“, což je hudební prezentace spojená s nasvětlováním mrakodrapů na Hong Kong
Islandu a laserama do toho. Začíná každý den ve 20:00 a trvá asi 12 minut – docela působivé, stojí za
vidění. Po krátkém šmajdu na chodníku s hvězdami místních filmových herců (obdoba toho co je v Emerice) jsme
přepluli zpět a šli do čtvrti okolo D’Aguilar street. PK byl ochrápanej a tak šel na hotel, ale trochu
zabloudil a přišel jen chvilku před námi ha ha. My jsme zatím prošli čtvrť zábavy a hlavně barů, všude bylo
plno lidu. Překvapilo mě jak tam bylo draho, šli jsme do normálně vypadajícího baru na jedno točené za 70
HKG, málem mi z té ceny vypadli bulvy. Ještě že se dá levně koupit v obchodech typu 7/11. Na hotel jsme se
dostali až o půlnoci, ulice byli stále plné lidí, fakt změna o 180 stupňů oproti klokanům.
Sobota 20.3.Dnes je vlastně poslední celý den dovolené na jednom místě – zítra nás totiž čeká odlet domů.
Původně jsme měli letět ráno v 9:20, ale kvůli stávce British Airways odletíme až večer 5 minut před
půlnocí. Neva, bude tak víc času na Hong Kong. Ráno je zase takové divné vlhké dusno, ale o trochu
snesitelnější. Opět jedeme tramvají do centra a jako první zajímavost navštěvujeme chrám Man Mo na Hollywood
Road. Poměrně malý svatostánek uprostřed výškových budov je plný kouře od zapálených tyčinek, takže pár
minut uvnitř nám bohatě stačí. Pak jdeme na Ladder street a využijeme dlouhé jezdící schody nad ulicí, tzv.
peoplemover. Ráno do 10h jezdí směrem dolů, pak je chvilku pauza a poté až do půlnoci nahoru. Dlouhá dráha
spoří čas i námahu při poměrně prudké cestě nahoru, nejedná se ale o spojitou trať, nýbrž o jednotlivé
navazující segmenty. Pak jdeme východním směrem, z Hollywood Road se stane Wyndham street a jsme v parku s
menší zoologickou a botanickou zahradou. Uprostřed rušného velkoměsta je to opravdu oáza klidu a pohody ! Na
oběd se stavíme v japonské restauraci Taukiji, já i BJ si dáváme vynikající Sašimi s miskou rýže, fakt
lahoda.
Po obědě jedeme už jenom ve třech (Já+PaC+BJ) na „The Peak“ neboli vrchol ležící pod kopcem
Victoria. Na pozemní prudkou lanovku se musí 1/4 h čekat, ale to neva, jízdné je docela příznivé, 30 HKD. Z
koncové stanice na vrcholu je výhled na zamlžené okolí, dohlednost odhaduji tak na 15, maximálně 20 km.
Údajně je takové počasí furt, modrá obloha je velmi vzácná. Nahoře se nám PaC na chvilku ztratí (ha ha), tak
si dáme jednoho piwsona a po shledání jdeme parkem zvaným Aberdeen country park na druhou stranu ostrova.
Jaká to změna oproti ruchu města ! Pohodlná cesta klesá postupně dolů, sem tam potkáváme pár lidí, ne hlava
na hlavě jako v zástavbě. Po 30 minutách jdeme okolo malé přehrady a za 50 minut jsme dole na Aberdeen Praya
road na zastávce autobusu. Čekal jsem, že špacír bude trochu delší, ale i tak to bylo moc hezké, takový
protiklad (město – příroda) hned u sebe se jen tak nevidí. Patrovým autobusem za 5 HKD jsme odfrčeli do
centra a dali si rozchod s tím, že se sejdeme zase na Kowloonu v 8 večer na světelné show. Odpoledne jsem
trochu obešel okolí hotelu a pak si dal malý rest.
V 18:30 opouštím hotel a jdu na Hennessy road na tramvaj.
Opět pomalá jízda, ale kam bych spěchal a po krátké plavbě od centrálního mola jsem před půl osmou na
vyhlídkovém nábřeží v Kowloonu. Za chvilku se sejdeme, PaC povídá že jel na ostrov Lantau (= nedaleko
letiště) na sochu velebudhy, ale byla už zavírací doba. Ve 20:00 opět jako každý den začne světelná show,
dnes se mi zdá že zde obzírá více lidí. Tak a po té parádě odjedeme autobusem asi 2 km severně do části
zvané Mong Kok. Nejdříve si skočíme do takové lidovější restaurace na večeři. Je zde fakt levno, jídla od 20
HKD, já si dávám jakési mořské potvory za 30 HKD. Sedíme kousek vedle prosklené nevábně vypadající kukaně,
kde se pečou kachny a kuchař v gumákách chystá jídla, docela síla. Obsluha je hodně úslužná, pro pivo které
normálně nemají v nabídce skočí do vedlejšího krámku. Megapiwson (0,750) je za přijatelných 25 HKD. Jo a
ještě nás zaujal děda sedící vedle, páč jídlo mohutně zapíjel kořalou z vlastních zdrojů. Musím na to
pamatovat a před spaním si jít pro jistotu taky koupit dezinfekci. Pak se jdeme podívat na trhy, je zde plno
stánků s cetkami a padělky, BJ mi připadá trochu jako utržený z řetězu ha ha. No po 3 hodině jsem společně s
PK odjel pryč, dá se říci že to pro mě byl ztracený čas … Zpět jedeme metrem s přestupem na Centralu na
stanici Admirality (9,5 HKD) a zbytek dojdeme pěšmo. V 7/11 u hotelu si kupuji za 65 HKD placatku ginu, pro
jistotu ha ha a pak hurá na pokoj.
Neděle 21.3.Při placení v 10hodin ráno nás čekalo nemilé překvapení, cena 770 HGK za pokoj a noc byla bez
servisního poplatku, takže nám napočítali 10% navíc. Vzhledem k tomu, že odlet letadla do Londýna je až ve
23:55, máme ještě celý den v tomto velkoměstě. Prvním úkolem je uschovat zavazadla na stanici odkud jezdí
doprava (Airport expres a autobus) na letiště. Úschovné není zrovna levné, 55 HGK za kus. Pak jdeme na
nedaleký lodní terminál, odkud jezdí lodě na Macao zjistit jaké jsou možnosti dopravy. Nakonec z toho sešlo,
páč by se jelo okolo poledne a z času na prohlídku by zbylo pár hodin. Zpětně to vidím tak, že jsme měli jet
včera a dnes být ve městě, tak snad někdy v budoucnu. U stanice metra Sheung Wan si skočíme na oběd, hergot
místní kuchyně mi fakt u nás bude chybět – s ní se nabídka našich rádobyčínských restaurací nedá srovnat. Po
jídle jsme si dali rozchod s tím, že se sejdeme do 20:00 u zavazadel.
Moje cesta vedla metrem na stanici
Causeway Bay do Victoria Parku. V něm bylo plno lidí, bylo znát že je neděle a lidé si chtějí užít volna.
Usadil jsem se na lavičce a při čtení hodinu a půl relaxoval. Malinko mi bublalo v žaludku, když je něco v
nepořádku tak to poznám, čili jsem si pro jistotu párkrát loknul ginu – bojler pak byl naprosto v pohodě ha
ha. Po pohodovém restu v parku procházím okolí, poptávané infocentrum jsem nenašel, tak jdu omrknout co je
„Convention and Exibition centre“. Jedná se o multifunkční výstavní budovu s koncertními sály atd. , až tak
zajímavé to pro mě není. Při procházce po nábřeží mě otravuje jakýsi Ind shánějící peníze pro jeho učitele
kdesi v Himalájích. Ha ha, tomu tak budu věřit. Na křižovatce ulic Luard a Lockhart nalézám otevřený bar se
živou jazzovou hudbou. Usadím se a než si objednám, jaksi starší Němec s místní krasavicí se dá se mnou do
řeči. Poté, co mu oznámím, že cestuji z Austrálie do Čech mi zaplatí pintu Carlsberga s tím, že musím být
hodně vyprahlej z tohoto suchého kontinentu. Pak odejdou a povídám si se sousedy vedle mého štokrlete u baru,
k tomu hraje hudba, fakt pohodové odpoledne jaké bych v Hong Kongu nečekal. Pinta Carlsberga je za
přijatelných 30 HKD, tak do sebe ještě dvě šoupnu ha ha.
Pomalu a v pohodě jdu ulicemi do centra a užívám si
tak posledních pár hodin rušného velkoměsta. Na Pedder street se úplně náhodou potkám s PK a tak jdeme v 6
večer společně na večeři. V malinko lepším podniku si dávám kuřecí stehno v polévce (zajímavá kombinace že ?)
za 40 HKD a pak už zbývá jen se sejít u úschovny a odjet na letiště. Já jsem zvolil sice drahý (100 HKD),
ale velmi rychlý a pohodlný vlak, kluci jeli autobusem za 1/4 cenu a 3x delší jízdní dobu. Inu kvalita hold
něco stojí ha ha. Na letiště jsem tak pochopitelně dorazil mnohem dříve, u přepážek Cathay Pacific mně
odchytila úslužná zaměstnankyně a že mě on-li odbaví. Celá procedura spočívala v tom, že na samoobslužný
terminál přiložila pas, vyhledala místo jaké chci – v uličce sice nic nebylo, ale přislíbila že se zkusí
poptat, vytiskla palubní vstupenku a u pásu na zavazadla jsem odevzdal kufr. Dobrý, jenom v Londýně budu
muset na tranzit pro další „boarding pas“, takže „klasické“ odbavení by bylo lepší. Pak se sejdu se zbytkem
účastníků zájezdu, pošmajdáme trochu letiště a ve 23:30 jsme připraveni pro nasáčkování do Boeingu 747. Při
kontrole palubních vstupenek mi další milá paní přepíše místo do uličky, paráda !
Pondělí 22.3. Ale abych se tolik neradoval, vyfasoval jsem krajní pozici na čtyřce vedle smradů španělsky
mluvící famílie hned za dělící přepážkou uprostřed. Nicméně plno místa na nohy a možnost hned se zvednout za
to stála. Do luftu jsme vzlétli se sekyrou +25 a zhruba za půl hodiny nám letušky rozdali bohaté menu. Jídlo
jsem zapil 2 x vínem, zaklopil to jednou whiskou a jal se spát. Šlo to kupodivu poměrně slušně, 6 hodin
spánku bylo výtečných. Éro údajně prolétalo skoro 2 hodiny turbulencemi, já si to moc nepamatuji, přišlo mi
to jako 5 minut jízdy autem na železničním přejezdu (ha ha). 13 hodin letu do Londýna uteklo díky hudbě,
filmům a piwsonům na pohodu a v 6:20 nastal „landing“ na letišti Heathrow.
Po přesunu z terminálu 3 na číslo
5 čekalo trochu nemilé překvapení, do Prahy letěl A 319 společnosti Jet2Com operovaný pro British Airways.
Původně jsme měli letět B757, tímhle érem jsem ještě neletěl a tak se na něj docela těšil, inu změna je
život. Odlet v 8:30 (?) byl každopádně opožděn o 3 hodiny, letadlo byla těžká lowcost socka, prostě po B 737
to byl těžký downgrade. V Praze jsme dosedli chvilku před 11 hodinou a v 11:30 stihli bus zvaný Airport
expres na hlavní nádraží. Počastí trochu překvapilo, čekal jsem větší zimu, takže mi ano nevadilo, že jsem
nestihl rychlík do KH ve 12:00, ba ani BJ+PJ ten do HK v 12:10. Tak jsem si řekli „good bye“ a rozešli se;
má další cesta byla „plívou“ ve 12:44 do Kolína a následně humusáckou bramborářskou soupravou do KH. Po
necelém měsíci v zahraničí mi lidé i město připadlo jaksi cizí, ale to se během pár dnů podalo. Inu konec
dobrý, všechno dobré !