Kliknutím na název kapitoly se též dostanete do fotogalerie.
1.část - Cesta letadlem a první den u protinožců
Čtvrtek 25.2.Odletz Prahy do Amsterodamu byl v 7:00, což znamenalo být na letišti okolo 5h ranní ->
odjezd z Kutné Hory nejpozději ve 4h -> budíček ve 3h, aby bylo dost času na dobalení a vůbec pohodovější
začátek všeho. Auto na trase Červený Kostelec / Rtyně – Kutná Hora – Praha dorazilo s mírným zpožděním ve
4:15 a po klidné jízdě po D11 a jižní spojce jsme v 5:30 dorazili na pražské letiště. Pac byl trochu
netrpělivej, páč jsme se dohodli na 5h, tak šel na odbavení bez nás o trochu dříve. Odlet Airbusu 320 ČSA
on-time, do Amsterodamu (prav.přílet 8:40) jsme dorazili dokonce s mírným náskokem; sendvič, káva a sodofka
přišli vhod. Na přestup jsme měli více než 4,5 hodiny, čehož BJ a PK využili ke krátké návštěvě centra. Já i
Pac jsme v Amstru byli již několikrát, tak jsme nejeli; já jsem se trochu poflakovat po letišti a zaskočil
na dva piwsony zn. Guiness do rádoby-irské hospůdky za 10 éček celkem a začal číst fakt zajímavou knihu
„Kašli na to !“ od Johna C. Parkina.
Ve 12:40 začalo sáčkování do obřího Boeingu 747 společnosti Cathay
Pacific, odlet ve 13:05 byl více méně včas. Místa v letadle jsme měli každý jinde, já jsem s PaCem vyfasoval
„trojku“ vlevo zhruba uprostřed a díky tomu, že třetí místo zůstalo volné, měli jsme takovej „mini byznys
klás“ (ha ha) s volným místem uprostřed. Sedačky byli pohodlné, místa na nohy sdostatek, IFE (in-flight
entertainment neboli zábavní systém během letu – obrazovka na sedadle s bohatým výběrem filmů a hudby) velmi
dobrý a obsluha vynikající – prostě asijská kvalita a pohostinnost jak má během tak dlouhého letu (11 hodin)
být ! Stejně tak hodnotím jídlo a bohatou nabídku nápojů včetně piwsonů, vína a 12-leté whisky „Chivas
Regal“ – díky tomu uběhl let v pohodě, střídal jsem čtení / poslech hudby / spánek za mírné konzumace
alkoholu ha ha.
Pátek 26.2.Na přestup v Hong Kongu jsme měli lehce přes 2 hodiny (7:10 až 9:20 místního času, oproti nám
7 hodin rozdíl), na moderním letišti s „wifinou“ uběhl jako nic. Další segment do Melbourne zajišťoval Airbus
330, tentokrát jsem seděl uprostřed v pravé uličce na konci, vedle mě seděla jakási asijská cestující, které
zřejmě nebylo nejlíp, kluci seděli opodál. Pohodlí bylo možná o trochu horší, ale kvalita služeb opět vysoká,
jen mi v druhé polovině letu „zamrznul“ display. Při přeletu nad Austrálii bylo trochu turbulencí, ale nic
velkého, resp. mi to tak nepřišlo, BJ byl názoru trochu jiného ha ha. Přílet do Melbourne (21:40, oproti ČR
již posun o 10 hodin) byl malinko opožděn, ale to vůbec neva, páč jsme měli ubytování zabookované na 2 noci
hned vedle letiště ve Formuli 1.
Pasová a celní prohlídka byla nad očekávání hladká a asi za půl hodiny po
výstupu z letadla jsme u východu z letiště ! Venku je odhadem příjemných 22 stupňů a jsou slyšet cikády či
co to je. Ubytování v F1 mě trochu zklamalo, v pokoji byla jedna óbr poslel a nad ní palanda, kde si více
méně dobrovolně ustlal Pac (ha ha) + minihajzlík s koupelnou. Místnost působila neosobním – až hostelovým –
dojmem, za 109 AUD (1AUD = cca 17 ,25 Kč) bych čekal něco lepšího. Tady trochu předběhnu, po návratu z
Tasmánie (5.3.) do Melbourne jsme měli jednu noc v hotelu Travelodge v centru za 99 AUD, přičemž kvalita
byla tak o dva řády výše. No nic, po vyexpedování a hygieně se pokouším usnout, ale moc to vzhledem k
časovému posunu nejde, usínám až dlouho po půlnoci.
Sobota 27.2. Sakra, kdo to bouchá na dveře ! BJ nás okolo 9h budí, aspoň já jsem byl uprostřed výtečného
spánku. No nic, je tady nový první den v zemi tak vzdálené od té naší, tak by byla chyba jej prospat. Počasí
venku je jako u nás začátkem léta, vzhledem k problémům s ozónovou dírou je se třeba namatlat krémem.
Melbournské letiště Tullamarine je od centra vzdálené asi 15 km, veřejnou dopravu zajišťují autobusy v 15
minutovém intervalu. Kupujeme zvýhodněnou skupinovou zpáteční jízdenku za 24 AUD / ks a v 9:30 jedeme do
centra na stanici Southern Cross. Provoz v sobotu ráno je poměrně slabý, a tak za 15 minut je autobus na
konečné. Downtown neboli centrum vypadá trochu americky s britskou příchutí. Procházíme po Little Collins
street na křižovatku s Swanston street, kde nás zaujme maník nabízející menu s na pozdní snídani. Já jsem
měl výborného uzeného tasmánského lososa, vajíčka, toasty, fazole a kávu za poněkud vyšší cenu 9,90 AUD, ale
stálo to za to.
Obecně ceny jsou poměrně vysoké a s PaCem se shodujeme, že v Kanadě před rokem bylo trochu
levněji. No nic, po nažrání přecházíme most před řeku Yarra u stanice Flinders street st. a po St. Kilda
road a Shrine walkway míříme k památníku vojáků ANZAC (Australské a Novozélandské vojenské sbory). Obecně si
v Austrálii dost potrpí na tyto monumenty, až má člověk trochu dojem, že 1. i 2. světová válka se točila
hlavně okolo jejich jednotek. V památníku, tedy doslova svatyni (= shrine) je výstava k dané problematice,
prodej suvenýrů a z jeho vrcholu hezký výhled do širého okolí. Poté se projdeme a trochu i zarelaxujeme v
nedaleké královské botanické zahradě, je tam plno hebledí (to je výraz ha ha) co u nás (logicky) neroste.
Časně odpoledne zamíříme po druhé straně Yarra river zpět do centra, a to do čínské čtvrti okolo Bourke a
Swanston street. Vybereme jeden OK vypadající podnik, objednáme a po poptání piwsonů se zde poprvé setkáme s
tím, co obnáší zkratka BYO. Bring your own neboli dones si své vlastní se týká (hlavně) restaurací, které
nemají licenci na prodej alkoholu, a tak umožňují donést si k jídlu své vlastní víno nebo pivo – zajímavé co
? A protože náš podnik licenci nemá a BYO umožňuje, skočím do nedalekého „bottle shopu“ pro šestku
třetinkových piwsonů. Restaurace si obvykle účtují malý poplatek („korkovné“ nebo půjčení sklenic), ale
pijeme přímo z flašky, tak nic nechtějí. Odpoledne ještě omrkneme východní část centra, a to katedrálu sv .
Patrika, starou a novou budovu parlamentu a zahrady kolem. Začíná být znát únava z cesty a posunu času, tak
se shodujeme, že dnes to hrotit nebudeme, plánovanou návštěvu 2. nejvyšší australské stavby Eureka Toner
(Skydeck 88) necháme na příště. Historickou okružní tramvají, která vozí substrát zadarmo okolo centra
jedeme zpět na Southern Cross a v 18:30 busem zpět na letiště. Usínám sice dost brzy, ale díky časovému
posunu to na dlouho není (safra).