1.den - pátek 1.6.

Odlet v 9:50 pro nás znamenalo jet vlakem 912 v 5:50 z Čáslavi, resp. 6:00 z Kutné Hory. Jako vždy před cestou za hranice naší země jsem měl trochu lehčí spaní, takže jsem vstal už ve 4:15 a měl na dobalení plno času. Usazeni v pohodlné první třídě jsme dle očekávání dorazili na pražské hlavní nádraží s malým náskokem, takže autobus na letiště v 7:05 bylo možno pohodlně stíhat. Na letišti stejné pořadí jako minule: odbavit, nakoupit sváču v Bille a v klidu čekat na odlet. V 9:20 jsme prošli bezpečnostní kontrolou, Eva pískala, tak si užila trochu ochmatávačky (ha ha). S EasyJetem jsem už pár let neletěl, takže jsem byl zvědav, jak si tato celkem služná low-costová společnost vede. Nástup v 9:30 byl rozdělen ve dví - tubusem i po ploše k zadnímu východu kvůli urychlení nástupu.
V poslední řadě se nám podařilo mít levou trojku jenom pro sebe - místa na nohy moc nebylo, ale tohle trochu pomohlo k většímu pohodlí. V 9:48 jsme se pohnuli a za 11 minut šli do vzduchu. Stejně jako při cestě do Irska jsme si dali "welcome drink" - Baileys a Johnyho Walkera. Cena byla stejná jako u Aer Lingus - 5 éček. Není to málo, ale jednou se to unese. Let byl klidný, po hodině a dvaceti minutách jsme mohli vidět britské pobřeží a na letiště Gatwick jsme dosedli v 10:38 místního času. Po výstupu o 10 minut později nás čekal docela dlouhý pěší přesun do výdejní části zavazadel v severním terminálu, přičemž jsme čekali 40 minut ! Docela vopruz, aspoň jsem měl možnost podojit baňkomat o 250 liber šterlinků. Pak bylo nutné jet pseudovláčkem na jižní terminál, odkud jezdí Gatwick express na londýnské nádraží Victoria.
Spojení funguje každých 15 minut a my stihli vlak ve 12:05. Cesta čtyřvozovou elektrickou jednotkou napájenou ze třetí kolejnice ubíhala svižně, rychlost byla odhadem až 90 mil za hodinu (144 km/h). Prvni pohled na vesnice a městečka podél tratě byl jako vždy zajímavý a já si vzpoměl na Anglické Listy od Karla Čapka, kde popisoval britský venkov a města. Domy, často z kamene tvoří v městečkách celé bloky úplně stejných staveb - a kupodivu to nepůsobí monotóně, nýbrž "tak to má být". Půl hodina utekla jako voda a my musíme vyřešit, jak se dostat na nádraží Euston, odkud jezdí vlaky na sever. Metrem je to 7 minut po přímé lince, takže původní úvahu o (drahém) taxíku necháme být a za 8,60 libry kupuji dva lístky na metro. Všude jsou mraky lidí a Eva na to dost zírá s tím, že tady by dlouho být nechtěla a že se těší na venkov. Ani se jí nedivím ...
Ve 13h jsme v hale nádraží Euston a já se jdu zeptat, zda by nám nedali místenky na vlak 13:30. V jízdním řádu je totiž poznámka, že vlak bývá v pátek plný a lidé bez místenky se do něj nemusí dostat. V pokladně mi řekli, že místenky vydávají do 3 hodin před odjezdem - čekal jsem, že budou mít něco jako expresní rezervace a ono nic. Paní doporučila vůz E, který je nemístenkový. Po zakoupení občerstvení na cestu jsme šli na nástupiště, kde před vstupem k nim byla očekávaná kontrola jízdenek. Dokonce chtěli k jízdenkám (Interail a FIP) vidět i doklad totožnosti. Ve voze E jsme skutečně našli volná místa, ale po jednom na dvojkách uprostřed soupravy. Pendolino řady 390 společnosti Virgin trains bylo 11 vozové a nás čekala 400 km dlouhá cesta do stanice Oxenholme Lake District, kde je přestup do Windermere. Jízdní doba 2:33 znamenala průměrnou rychlost 157 km/h, většinu trasy se jelo 125 mil v hodině, tj. 201 km/h.
Bohužel jsem seděl v uličce, takže z poměrně stísněného prostoru vlaku jsem neměl zrovna dobrý výhled, no i tak byla cesta zajímavá a odsejpala. Z Londýna byla trať 4-kolejná snad hodinu jízdy a provoz byl velmi hustý od dálkových vlaků přes nákladní, převážně konejnerové vlaky po příměstskou dopravu. Okolí tratě bylo plné zelených pastvin, sem tam proložených stromy či městečkem, u Rugeley byla vidět síť vodních kanálů s hausbótama. První stanice byl po hodině a 3/4 Warrington a pak se stavělo ještě 2x. U Lancasteru se naskytl hezký výhled na moře a v 16:07 jsme s malou dotací 4 minut zastavili v Oxenholme Lake Distict. Na přestup na motorák společnosti TransPennin bylo pohodlných 20 minut a v 16:50 jsme dorazili do Windermere. Za 5 minut nám jel autobus do městečka Ambleside, našeho cíle na 2 dny (a 3 noci). Cesta trvající pouhých 15 minut vedla kolem jezera Windermere a krajina opravdu lahodila oku - menší a větší kopce a mezi nimi zelená údolí.
V 17:20 jsme vystupili na miniautobusové stanici na Kelsick Road a za 10 minut dorazili do Lyndale Guest house na Lake Road. Paní domácí nás srdečně uvítala a ukázala pokoj na následující 3 noci; pohodlně zařízená místnost s jednou velkou a jednou normální postelí byla en-suite, čili se sprchou a záchodem. Za 70 liber / noc přijatelné. Večer jsme si dali malou procházku městem - krásné kamenné domy, upravené předzahrádky, k tomu vzduch jak z plicních lázní, až jsme z toho dostali hlad na pořádné jídlo. Vybrali jsme si Queens hotel, na úvod jsem objednal pintu a sklenici Guinnesse (jako v Irsku před rokem) a pak následoval losos s bramborem a čerstvou zeleninou pro mě a těstoviny pro Evindu. Vzhledem k únavě z celodenního cestování jsme pak šli na pokoj a užívali si jeho pohodlí.