Několik dnů na Slovensku a Ukrajině v květnu 2011
V sobotu 7.5. jsem vyrazil s Jirkou P. na pár dnů na Slovensko - Ukrajinské pomezí. Hlavním cílem bylo zdolat vrchol
Kremenec nacházející se na hranici 3 států - Slovenska, Polska a Ukrajiny. Z Prahy hl. n. jsme jeli lůžkovým vozem v
rychlíku 443 Širava ve 21:17 a do Humenného dorazili v neděli ráno v 9:10. Vzhledem k tomu, že první nedělní autobus ze
Sniny do Nové Sedlice jede až ve 14:40, strávili jsme dopoledne v Hummeném prohlídkou skanzenu a obědem v hodpodě na pěší
třídě. Penzión s restaurací Kremenec nás překvapil svojí utulností, pokoj za 24E byl výtečný v poměru cena / výkon. Večer
jsme obešli vesnici a mrkli do druhé, podstatně lidovější hospody.
V pondělí 9.5. jsme vyrazili na vrchol Kremenec (1221 mnm) - převýšení z Nové Sedlice je solidních 810 metrů. Cesta "tam" byla v plánu po zelené na Čiertaž (1071 mnm) a pak po Slovensko-Polské hranici na vlastní vrchol. Hned na začátku se nám ale podařilo špatně zahnout, takže jsme ztratili celou hodinu času (grrr). Stoupání na Čiertaž, kam jsme dorazili přesně ve 12:00 dalo docela zabrat, ale hřebenovka po čáře byla celkem na pohodu. Ve 13:35 nás uvítal vrchol Kremenec, stejně jako na Čiertaži jsme to oslavili zaslouženým piwsonem. Ve 14:10 byl čas na odchod, za hodinu a deset minut jsme se dostali do údolí Stužické rieky, kde turistická značka vede dokonce kousek po náspu bývalé lesní železnice a v 16:40 dorazili do "lidovější" hospody. Jeden vochlasta začal být více nepříjemnej, tak jsme se zdekovali a šli do penziónu a) na večeři b) koukat se na hokej.
Na úterý 10.5. byl v plánu přesun do Užhorodu, a to autem do městečka Velykyj Bereznyj a vlakem dál. Odvoz jsme dohodli s jedním místním člověkem již včera, a to za 25 Euro. Není to až tak málo, ale jiná možnost nebyla. V Bereznym jsme měli skoro 4 hodiny času, společné jsme zašli na oběd a pak si dali rozchod, Jirka šel na nádraží dřív a já trávil čas šmajdem po městě a návštěvou kavárny/čajovny. Vlak v 15:36 jel skoro včas a byl levný, cca 40 km za 14 Kč v přepočtu, ale elektrická 6-ti vozová souprava byl humáč, který jsem ještě nezažil. Dřevěné špinavé lavice, vlastně špína byla všude, o WC raději pomlčet. No nic, do Užhorodu jsme dorazili v 16:40, hotel Zakarpatyja zabookovaný již dopředu je kousek od nádraží. Pokoj s příslušenstvím vyšel na solidních 400 Kč/noc, ale pro místní je to asi už dost peněz. Večer jsme zašli na menší prohlídku centra a přes dvě hospody dorazili za soumraku zpět.
Středa 11.5. - předraženou snídani v hotelu jsme vynechali, cestou do centra jsme se stavili v jednom bistru. Užhorod působí dost evropsky, ale sem tam je (očekávaný) bordýlek a některé ulice kousek od hlavní třídy vypadají jako na vesnici. Dopoledne jsme šli na hrad a tam si dali rozchod - Jirka jel do Čopu, já jsem si důkladně prohlédl expozice na hradě a po obědě v dobré pizzérii si dal malý rest na pokoji. Večer jsme zase koukali na hokej a pak šli na internet a tradičně do hodpody. Jinak Ukrajinská piva nejsou špatná, ale žádný zázrak to také není ...
Čtvrtek 12.5. byl cestovní - čekal nás přesun domů. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli jet autobusem do Michalovců a železniční spojení na Slovensko je mizerné (2 páry vlaků), využili jsme přechod do Maďarska Čop - Záhony s podstatně větší nabídkou spojů. Z Užhorodu jsme odjeli dalším hnusným panťákem v 8:32 a za 5 hřiven (12 Kč) jeli 40 minut do Čopu. Mezinárodní vlak s odjezdem v 10:32 byl ale drahý jak prase, těch pár km a 10 minut jízdy stálo 30 hřiven (72 Kč). Přejezd hranice byl docela hustej, jelo se i pod lávkou s hlídkujícím vojákem. Ze Záhonů jsem pokračovali spěšňákem do Nyígeryházy a pak IC vlakem do Budapešti a finito.
Fotogalerie je v následujících kapitolách:
Zpět na hlavní stranu
V pondělí 9.5. jsme vyrazili na vrchol Kremenec (1221 mnm) - převýšení z Nové Sedlice je solidních 810 metrů. Cesta "tam" byla v plánu po zelené na Čiertaž (1071 mnm) a pak po Slovensko-Polské hranici na vlastní vrchol. Hned na začátku se nám ale podařilo špatně zahnout, takže jsme ztratili celou hodinu času (grrr). Stoupání na Čiertaž, kam jsme dorazili přesně ve 12:00 dalo docela zabrat, ale hřebenovka po čáře byla celkem na pohodu. Ve 13:35 nás uvítal vrchol Kremenec, stejně jako na Čiertaži jsme to oslavili zaslouženým piwsonem. Ve 14:10 byl čas na odchod, za hodinu a deset minut jsme se dostali do údolí Stužické rieky, kde turistická značka vede dokonce kousek po náspu bývalé lesní železnice a v 16:40 dorazili do "lidovější" hospody. Jeden vochlasta začal být více nepříjemnej, tak jsme se zdekovali a šli do penziónu a) na večeři b) koukat se na hokej.
Na úterý 10.5. byl v plánu přesun do Užhorodu, a to autem do městečka Velykyj Bereznyj a vlakem dál. Odvoz jsme dohodli s jedním místním člověkem již včera, a to za 25 Euro. Není to až tak málo, ale jiná možnost nebyla. V Bereznym jsme měli skoro 4 hodiny času, společné jsme zašli na oběd a pak si dali rozchod, Jirka šel na nádraží dřív a já trávil čas šmajdem po městě a návštěvou kavárny/čajovny. Vlak v 15:36 jel skoro včas a byl levný, cca 40 km za 14 Kč v přepočtu, ale elektrická 6-ti vozová souprava byl humáč, který jsem ještě nezažil. Dřevěné špinavé lavice, vlastně špína byla všude, o WC raději pomlčet. No nic, do Užhorodu jsme dorazili v 16:40, hotel Zakarpatyja zabookovaný již dopředu je kousek od nádraží. Pokoj s příslušenstvím vyšel na solidních 400 Kč/noc, ale pro místní je to asi už dost peněz. Večer jsme zašli na menší prohlídku centra a přes dvě hospody dorazili za soumraku zpět.
Středa 11.5. - předraženou snídani v hotelu jsme vynechali, cestou do centra jsme se stavili v jednom bistru. Užhorod působí dost evropsky, ale sem tam je (očekávaný) bordýlek a některé ulice kousek od hlavní třídy vypadají jako na vesnici. Dopoledne jsme šli na hrad a tam si dali rozchod - Jirka jel do Čopu, já jsem si důkladně prohlédl expozice na hradě a po obědě v dobré pizzérii si dal malý rest na pokoji. Večer jsme zase koukali na hokej a pak šli na internet a tradičně do hodpody. Jinak Ukrajinská piva nejsou špatná, ale žádný zázrak to také není ...
Čtvrtek 12.5. byl cestovní - čekal nás přesun domů. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli jet autobusem do Michalovců a železniční spojení na Slovensko je mizerné (2 páry vlaků), využili jsme přechod do Maďarska Čop - Záhony s podstatně větší nabídkou spojů. Z Užhorodu jsme odjeli dalším hnusným panťákem v 8:32 a za 5 hřiven (12 Kč) jeli 40 minut do Čopu. Mezinárodní vlak s odjezdem v 10:32 byl ale drahý jak prase, těch pár km a 10 minut jízdy stálo 30 hřiven (72 Kč). Přejezd hranice byl docela hustej, jelo se i pod lávkou s hlídkujícím vojákem. Ze Záhonů jsem pokračovali spěšňákem do Nyígeryházy a pak IC vlakem do Budapešti a finito.
Fotogalerie je v následujících kapitolách:
1.den (neděle 8.5.) - Humenné a Nová Sedlica
2.den (pondělí 9.5.) - Výšlap na Kremenec
3.den (úterý 10.5.) - Velykyj Bereznyj a Užhorod
4.den (středa 11.5.) - Užhorod
5.den (čtvrtek 12.5.) - Z Užhorodu přes Čop do Záhony
2.den (pondělí 9.5.) - Výšlap na Kremenec
3.den (úterý 10.5.) - Velykyj Bereznyj a Užhorod
4.den (středa 11.5.) - Užhorod
5.den (čtvrtek 12.5.) - Z Užhorodu přes Čop do Záhony
Zpět na hlavní stranu