22.den - sobota 28.1.

Co dělat v Dubaji 11 hodin ? První polovina utekla jakž takž díky připojení na net, šmajdu po terminálu a taky mě vcucla na jedno Irská hospoda. Minule jsem si říkal, že tak drahé piwo bylo naspoledy, ale houbec - vůle slabá a touha po novotách veliká ha ha. Někdy okolo půl čtvrté je na našem doposud klidném místě rušno kvůli spojům do Itáile a kamsi do Afriky. Už vím, Adis a Béda. Po 5 hodině ranní přijde krize, ale nějak ji překonám, nechce se mi ležet na zemi. Párkrát si vzpomenu na letištní hotel - kdyby nebyl sakra tak drahý, ten by přišel k duhu ! Cena při včasném zabookování je přes 4000 Kč/ twin, to je pálka, která za to nestojí.
Konečně je úsvit, a letiště byť je v provozu 24 hodin více ožije. U HnusDonalda si dávám jakousi prefabrikovanou parodii na jídlo, po jeho spořádání jsem za rohem objevil stánky s asijskou kuchyní, škoda. Čas se vleče, odpočítávám každou čtvrthodinu, je to fakt docela záhul. V duty free krámu kupuji šnaps do práce, cenově je to docela výhodné. A konečně je tady 9h a tak se přesunujeme k bráně letu do Prahy. Odlet je v 10:20, ale všichni jsou na palubě dřív, tak již v 10:13 se letadlo (B 777-200) odlepilo od chobotu. Původně jsem měl místo uprostřed trojky mezi BJ a PK (J 29), ale řada 27 je až na jedno místo volná, tak šup tam. Dávám sluchátka, Def Leppard a jen co jsme ve vzduchu vytuhnu. Málem bych zaspal i oběd, tak si o něj dodatečně řeknu - letuška se omlouvá, ale nemám jí to vůbec za zlé. Pak přijde další spánek a někde nad Slovenskem se trochu dám do kupy. V Praze jsme včas, venku je asi 6 stupňů a trocha sněhového poprašku. Na letišti se rozloučím s klukama a jelikož dostávám zavazadlo jako poslední, ujede mi autobus ve 14:05. Ale kam bych spěchal, 14:35 je taky dobrý spoj (ha ha) a v Praze hl.n. mám mrtě času do odjezdu EC 175 v 15:42. Kupé první třídy (MÁV) je oproti sardinkárně ekonomické třídy v letadle něco neskutečně pohodlného ! Z Kolína do KH si užívám bramborářskou soupravu (hytlál a patro) a díky taxálu jsem již v 16:40 doma.
A co říci závěrem ? Dovolená se povedla dle představ; Rio de Janeiro, ze kterého jsme měli trochu obavy mile překvapilo a Argentina ještě více. Člověk si na základě dostupných informací utvoří nějakou představu, kterou pak porovnává se skutečností navštívené země. V tomto směru Argentina obstála velmi dobře a Chile potvrdilo svoji pozici jako nejrozvinutější jihoamerické země. Jen ten klobouk mi zatr patr mohli nechat, ale já jim to pro tentokrát prominu (ha ha).

A úplně nakonec tři nejlepší zážitky z celé dovolené:
1.Vodopády Iguazú
2.Špacíry okolo El Chalténu
3.Isla Magdalena