Kliknutím na název kapitoly se dostanete též do fotogalerie

1.den (sobota 26.2.) - Frankfurt nad Mohanem
Naše cesta začala již včera, a to "nočníkem" EN 466 Phoenix s odjedem z Prahy hl.n. v 18:31. Já jsem s BJ jel ve voze na sezení do stanice Frankfurt Sud, zbytek výpravy si zajel lehátkem do Fribourgu, aby zabil čas. Podařilo se mi prospat úsek Leipzig - Fulda, no výstup z vlaku přesně ve 3:59 byl poněkud nehumózní ha ha. Ve 4:10 jsme odjeli za 3,5 E na letiště (30 min), kde jsme provegetovali 2,5 hodiny a se svítáním jeli S-bahnem do centra (12 min). Liduprázné město nás uvítalo chladným, ale slunečným počasím, dali jsme kratší špacír podél řeky a po 9h zalezli do jakési kavárny nedaleko náměstí se ohřát a napojit. Po půl jedenácté míříme zpět na letiště, v terminálu 2, kam se musí z jedničky gumokolním vláčkem se setkáváme s Pacičkou a Moutvoňem. Začátek odbavení je v 11:30, vlastní odlet ve 14:40, času habaděj. Bezpečnostní prohlídka byla dost hustá, takovou jsem snad ještě nezažil. BJ jako první schytal ještě 15-minutovku, kdy úředníci zkoumali, zda máme s Formosou bezvízový styk, nakonec se povedlo ha ha. Tak a je tady let - A 330-200 společnosti China Eastern Airlines nic moc, hlavně IFE ("zábava na palubě") bylo tragické, vlastně žádné. K tomu hnusné emerické piwo Bud Ice a průměrné jídlo, inu zdaleka nejlevnější cena je znát ... Část letu pročtu a část proklimbám, do Šanghaje přilétáme skoro s hodinovou sekerou v 9h místního času.

2.den (neděle 27.2.) - Přílet do Taipeie a první den zde
Přestup na druhý let jsem očekával jako jinde, t.j. tranzitním prostorem bez jakýchkoliv problémů k patřičnému gatu, ale chyba lávky ! Museli jsme vyplnit imigrační kartu (!), pak projít normálně halou k bezpečnostní prohlídce a opět k pasovému odbavení - byla to fakt síla, taková buzerace ! Nicméné letiště jako takové je docela hezké, prostorné a nádavkem nabídlo a) levného piwsona b) internet zadáčo c) zásuvky na počítadla. Čili přestup utekl jako voda a ve 12:30 jsme pokračovali směr Formosa. Původně byl inzerován A 340, ale ve skutečnosti letěl A 321 a stačil bohatě - obsazení bylo tak 70%; překvapením bylo teplé jídlo, na let trvající 90 minut bych to nečekal ... Při klesání jsme vyhlíželi, jak bude vypadat Taiwan "zvrchu", ale pro oblačnost bylo vidět prd až na závěrečných pár minut. Vysáčkování z letiště zcela na pohodu a milá paní z imigračního mi popřála k narozeninám, to se počítá ! Do Taipeie jsme jeli vysokorychlostním vlakem ze stanice Taoyuan s odjezdem v 15:16, ke kterému bylo nutno jet cca 10 minut autobusem-pendlem, celkově cesta trvala 45 minut. V úseku Taoyuan - Banciao jel vlak až 250 km/h, poté ale podstatně méně, tak 80 km/h. Po nezbytném focení nastala hodina H a minuta M a vyšli jsme na povrch (koleje vlaků jsou v podzemí) Taipejský ! První dojem udělá hodně a taky že jo - to byl ale mumraj - všude plno lidí, aut, autobusů, výškové stavby různého určení i vzhledu, prostě metropole jak mä vypadat. Ubytování jsem zarezervoval dopředu v hotelu Han-She, kam jsme šli pěšmo cca 20 minut. Lokace jako taková byla nalezena dobře, ale vlastní hotel jsme nalezli až po malém bludění a dotazu. Zajímavé bylo, že pokoje jsou od 4.poschodí, kde je recepce výše. Podoj typu twin neboli 2x postel zvlášť + příslušentví vyšel na 2380 NTD (1452 Kč), na hlavní město cena velmi solidní, a to prosím si se zajímavou bufetovou snídaní a wi-fi, které ale trochu zlobilo ha ha. Večer jsme prošmajdali okolí, ulice plné světelných reklam a cedulí jako by byly jiné než ve dne ... Na jídlo jsme se stavili v jednom lidovém bufíku, chutnalo výtečně - kuchyně je v zásadě čínská, ale s vlivy japonské a dost možná i dalších zemí; s tím co dostanete v čínských restauracích v Čechách se to nedá absolutně srovnat ! A k tomu na zapití fakt dobré Taiwan beer, láhev 0,6 l stála přijatelných 50 NTD (31 Kč), to se pak spalo ha ha.

3.den (pondělí 28.2.) - Druhý den v Taipeii
Bufetová snídaně podávaná v jídelně v přízemí byla zajímavá - vyjma věcí nám známých jako vajíčka a párky byla v nabídce rýžová polévka (bez chuti), různé nakládané poživatiny jako okurka, sójové maso, hebledí několika typů a já nevím co ještě. Některé věci byly chuťove zcela jiné, než by člověk podle vzhledu čekal, ale celkově ji hodnotím velmi kladně ! První zajímavost dne byl Lon Shan Temple asi 15 minut chůze na jih od hotelu. Opět plno lidu, nádvoří chrámového komplexu mělo trochu komerční atmosféru, divně působila loutka zajíce pohybujícího se do rytmu moderní elektronické hudby. Ve stanici metra jsme si koupili jízdenku na 2 dny, stála 310 NTD (190 Kč). Metro je moderní, rychlé a čisté, dokonce je v něm zakázáno pít a jíst ! Odjeli jsme na sever do Danshui, kde měla být zachována víc původní zástavba. No moc to na to nevypadalo a navíc bylo všude plno lidu, ale neva, výborný oběd to spravil. Kotlík s pochutinami byl na malém vařiči s plynovou bombou, takže si každý mohl regulovat teplotgu dle libosti, paráda ! Po menším šmajdu okolo řeky jsme jeli zpět, já s BJ na rest na hotel a kluci jeli na opičí gondolu - lanovku nedaleko ZOO. Večerní program obsahoval asi top zajímavost z města - ano, hádáte dobře, ještě před pár lety nejvyšší budovu světa, Taipei 101. Vstupné za 400 TD (cca 248 Kč) stálo za to, výhled z výšky 390 metrů na svítící měrsto je fakt zážitek ! Zatímco dole nebylo po větru ani známky, na vyhlídkové terase byl slušný fukeř ! Po důkladném obzírání z mrakodrapu jsme jeli metrem do stanice Long Shan Temple, vedle které je Hua Xi Night Market, neboli noční trh. Vyjma různého zboží a cetek jsou zde i restaurace, a to dokonce i ty, kde nabízejí hadí speciality ! Po menším váhání jsme zašli do podniku, no to jsme si dali ! Kořalka slabota a ještě horší jídlo, barbecue bylo 5 kostnatých kousků s minimem masa. Jídlo stálo 300 ND (185 Kč) ,kořala za třetinu. Inu never more ha ha.

4.den (úterý 1.3.) - Třetí den v Taipeii
Druhý den v Taipeii. Ráno hned po odchodu z hotelu jsme viděli hodnotný funus jakéhosi vysoce postaveného politika. Průvod byl dlouhý jako týden před výplatou, od mažoretek přes vojáky po hudbu, která kupodivu hrála snad až vesele. Inu jiný kraj jiný mraf. Dopoledne byl v plánu památník Čankajška, což byl první prezident po ukončení japonské okupace. Na přelomu 40. a 50. let uprchnul před komunisty z Číny, přičemž dodnes je statut Taiwanu nejednoznačný - většina zemí světa jej sice oficiálně neuznává a Čína si jej tak trochu (ha ha) nárokuje, ale pro turisty funguje jako samostatný stát. Památník a okolí stál celkem za to, hezká parková úprava zkrášluje okolí. Po obědě jsme se rozdělili a já s BJ jsem jel navšívit ZOO. Cesta metrem z centra až na konečnou hnědé linky ( automatická bez strojvedoucích) trvala 40 minut. Vizita nám zabrala 2h 50min až do závírací doby v pět večer. Prostředí ZOO je hezké a je vidět, že zvířátkům věnují velkou péči. Pro nás Evropany měl být asi top zážitek 2x panda, ale nic moc. Na večerní žrádlo jsme si všichni dohodli spicha v 19h na stanici metra Shilin market a že půjdeme na známý trh plný hospůdek pod jednou velkou střechou, no BJ díky rýmě to odřekl a jel odpočívat (čaj pomohl). Za 240 TD byla polévka (trochu vodová), hlavní jídlo, rejže, 2x piwson a smažená zelenina. Paráda ! Cestou zpět na hotel jsme ještě vyfotili osvětlený Čankajškův památník a v 21:20 dorazili na hotel.

5.den (středa 2.3.) - Cesta z Taipeie do Hualienu a Taroko pozdě odpoledne
Tak a dnes je čas opustit hlavní město a vyrazit "na venkov". Původně jsme chtěli jet do města Hualien Taroko expresem v 9:20, ale včera při koupi lupenů byl už vyprodán, takže zbyla motorová plečka sice stejné kategorie Tze Chiang (= expres) v 10:00, ale o 25 minut pomalejší. Inu klopení pro Taroko expres je znát - dle rychlostníků je jeho rychlost o 20-25 km více než 65 až 100 km/h pro ostatní vlaky). Ale nevadí, vlak byl dost pohodlný, hlavně místa na haxny bylo požehnaně. Jízdenka na vzdálenost cca 190 km s dobou jízdy 2:35 stála 441 NTD, čili cca 290 Kč, v přepočtu 1,5 Kč na km - skoro jako zlodějské jízdné ČD ha ha. V Hualienu jsme už měli zabookované auto na 6 dnů, a to Toyota Corola Altis. V hospodě, kde nikdo neuměl anglicky ani větu jsme si náhodně vybrali z hatmatilky, no žrádla bylo až se tajil dech a my jsme to ani nezvládli - 4x megapolévka s nudlemi a flaxou, 2x velký talíř ochucené rejže a salát navrch. Pozdě odpoledne jsme dojeli do městečeka Taroko a po ubytování na druhý pokud jeli kousek vedle na začátek národního parku stejného jména. U soutěsky pod svatyněmi jsme dali asi hodinový špacír, no schodů nahoru bylo požehnaně, takže jsem (jsme) zasmrádli jako dikobrazí klec ha ha. Ale jinak pohoda, trochu pohybu byla potřeba. V hotelu jsem wifina jako fík, takže žádný stres.

6.den (čtvrtek 3.3.) - Národní park Taroko
A jací jsou vlastně Taiwanci ? Inu velmi na pohodu, k návštěvníkům velmi slušní až uctiví. Sice anglicky obvykle moc nehovoří, ale snaží se maximálně vyhovět či pomoci. Ráno po jednodušší snídani jedeme bránou do národního parku Taroko. Nejznámější je asi okolí silnice do Tianxiangu vedoucí velmi úzkou soutěsku řeky Liwu. V 10:00 si dáváme první kratší špacír, a to č.10 "Swallow Grotto" (vlaštovčí hnízdo či co). Je to docela žrádlo, špacír dlouhý necelý kilkometr vede vysoko nad řekou po cestě vydlabané ve skále. Všude je plno upozornění na padající šutry .. . Trail č.11 zvaný Tunel 9 ohybů je možný pouze 200 metrů po severní části staré silnice v tomto úseku. Opět zase cesta ve skále, ale zde se půjčují helmy, zřejmě sem tam něco spadne - jsou vidět kameny od 1 cm po 2 metry, na ty větší by byla helma na dvě věci ha ha. Špacír č.12 (Lushui trail) je dlouhý 2 km a vede nedaleko od mostu Cimu po stezce nad silnicí k lesnické výstavní budově. Na začátku je opět upozornění na padající kameny a pro změnu na jedovaté hady a vosy. Cesta vede už docela hustým porostem, taková minidžungle ha ha. Finále je 30 metrů dlouhý tunel pro pěší, blesk z foťáku ale bohatě stačil. Ve 12:30 jsme konečně dojeli do vesnice (no spíš turistického resortu ) Tianxiang na oběd. Paní nás odchytila hned vedle parkoviště s nabídkou anglickéhbo menu. Všichni jsme si dali malou polévku, jako hlavní jídlo jsem měl s BJ restované přednakládané krevety a kluci nudle se seafoodem. Pak jsme si prohlédli chrám Xiangde opodál, výhled z pagody byl hezký. Poslední plánovaný špacír č.13 k vodopádům Baiyan nebyl, páč byl zavřený, takže jsme jeli zpět s malou pauzou u chráqmu Changguang. Jardu jsme v 15:30 vysadili u hotelu a jeli na chvilku šotoušit vlaky u stanice Xincheng. Po pár fotkách (5 dostavníků, z toho 1 kargo) jsme dojeli v 16:30 na hotel a pohoda. Na večerní žrádlo půjdeme opět někam do vsi, prostě na pohodu.

7.den (pátek 4.3.) - Přes NP Taroko k Sun Moon Lake
Ráno jsme odjeli obligátně chvilku po 9.hodině, ale daleko nedojeli, páč byla výluka silnice - chytli jsme ji dokonce 2x, a to hned za Tarokem a pak za Tianxiangem. Souhrně jsme čekali skoro hodinu a čtvrt, ale nikdo se nerozčiloval, celkem to uteklo. Za Tianxiangem začala silnice prudce stoupat, finále bylo ve výšce 3275 mnm na Wuling passu !!! Klikatá silnice neumožnila většinou jet více než 30 km/h, takže se to docela táhlo, ale výhledy - toť epesnost sama. Cestou jsme dělali dost zastávek, stále bylo co fotit - až se tajjil dech, těch snímků na pultech. Bohužel množství zatáček, těch jsme snad projeli 500 dávalo trochu zabrat žaludku, takže mi bylo trochu šoufl a BJ na tom nebyl o moc lépe, spíš naopak ha ha. Nahoře byla sakra kosa, asi jeden nad nulou a festový vítr, takže pár fotek a hybaj do vozu. Klesání bylo opět plné zákrut, ale na této straně byl výhled do údolí ještě lepší a hustota osídlení oproti cestě nahoru poměrně vysoká i ve vyšších polohách okolo 2000 mnm. V městečku Wuzhe jsme si dali pozdní oběd, v lehce zahebleděném bufíku jsme si dali nudle a různé druhy masa, já měl kuře a BJ salát či co. K Sun Moon lake jsme dorazili v 17h a ubytovali se v hotelu Ching Shen naproti chrámu Wuhan. Epesní pokoj vyšel na 2400 NTD, po 18h jsme jeli vozem 6km do městečka Ita Thao na menší žrádlo a nákup piwsonů. Konec hlášení !

8.den (sobota 5.3.) - Od Sun Moon Lake do Alishanu a menší špacír v NP Takaka
U jezera za Ita Thao jsme si vyšli na malý kopeček, kde je pagoda (8 pater), kterou nechal postavit Čankajšek na památku své manželky. Výhled by byl celekem dobrý nebýt oparu. No nic, cestou na jih jsme vystoupali do sedla přes 2600 mnm u Takaka visitor centra a dali menší, 2, 5 hodiny trvající špacír. Výhled na hory v okolí byl úchvatný, top zajímavost byla asi nejvyšší hora Taiwanu zvaná Nefritová (bez pár metrů 4000 mnm). My jsme si dali podstatně menší kopec, a to na Linjhih vysoký cca 2850 mnm. Dole u parkoviště bylo slunečno na triko, nahoře byla i košile málo jak fučelo. Co nás všechny zaujalo, bylo nemálu turisků - většinou tedy turistek chodících v klasických gumových holínkách. Obuv na špacír jak vyšitá, až se tají dech - tedy pokud to nemá nějaký vyšší záměr ha ha. V 18h jsme dorazili do Alishanu, poprvé jsme platili za vstup (200 NTD). Ubytování je relativně nejslabší, za 2500 máme 2x malý twin pokoj, ale co se dá dělat, turistické centrum je hold znát. Večeři jsme si dali v jedné hospůdce a byla vskutku opulentní - každý si obědnal "horký kotlík", což byl hrncec plný různých ingrediencí postavený na malém na vařiči. Člověk si postupně odebíral do misky dle libosti a stavu přípravy, přičemž ve finále zbyl chutný vývar na dopití. Jinak včera nám na hotelu nešel vůbec net a dnes má dost prodlevy, zatr part hrome !

9.den (neděle 6.3.) - Z Alishanu do města Hengchou
Dnešní den byl ve znamení přesunu z Alishanu na jih kam to půjde. Možná někomu přijde divné, proč jsme nezůstali v Alishanu déle, ale od středy odpoledne do pátku rána zde máme v plánu delší pobyt a příjezd / odjezd s využitím lesní železnice z Chiai a tohe byla taková rekognoskace terénu při cestě na jih. Jinak klesání skoro k nule bylo opět plné zatáček a nebudu nějak zamlčovat, že mi bylo kdovíjak dobře (ha ha). Nicméně okolo půl dvanácté jsme najeli na dálnici č.3 na jih a fičeli 110 km/h, jaká to byla změna oproti klikatým cestám v horách ! Každých 30 km jsou mýtné brány, sazba je 40 NTD za jeden úsek. Rychle jsme dorazili na konec dálnice a v městě Lishianu dali další z výtečných obědů. Po cestě dále na jih jsme u Fangliao narazili na jakousi slavnost, průvod za veselé až moderně taneční hudby byl zajímavý, takže půl hodina utekla jako voda. Do města Hengchou jsme dorazili ve 4 odpoledne a hned v centru vzali celkem levný hotel - 2x jednolůžkový pokoj á 900 NTD a jeden twin za 1600 NTD. Pokoje jsou sice menší, ale internet jede jako vysokorychlostní vlak ha ha. V podvečer jsme šli na šmajd centrem, toto město patří dle informačních cedulí mezi historicky významné - na budovách to sice není moc poznat, ale jsou zachovalé všechny 4 brány cihlového opevnění a kus hradeb. To by jeden fakt nečekal !

10.den (pondělí 7.3.) - Národní park Kenting
Tak a ještě musím ke včerejšku večer dodat, co se dělo - šlo se do baru na točené. Přes tím jsme prošli noční trh a poté zapadli do podniku vedle jižní brány. Pán uměl jakž takž anglicky, tak jsme trochu pokecali. Ma čepu byla Stela Artois za dost vysokou ceny 160 NTD. To jsme se ale dozvěděli až ve finále, takže jsem do sebe vyklopil 4 piwsony a kluci se až na Štěpána také snažili ha ha.
Ráno mi bylo trochu šoufl, protože točené nebylo jediné pivo večera, a spánek za moc nestál. No co se dá dělat, když se hýří tak se musí nést následky ha ha. V 10 hodin jsme vyjeli do Národního parku Kenting. Je to nejjižněji položený NP na Taiwanu, na první zajímavost (mys Maobitou) to je asi 15 km. Zatímco v Hengchunu bylo dost vlhké teplo, u moře ferstově fučelo že se hodila košile. Jinak Maobitou nic moc, vstupné bylo symbolických 40 NTD. Přes South Bay, kde je atomová elektrárna hned za pláží jsme pokračovali do "Rekreační oblasti Kentingský les". V zásadě se jedná o zbytek původního pralesa, přičemž v areálu jsou dvě zóny - první je spíš park s asfaltovými cestami, prostě bůčkov, druhá je poměrně dobře zachovalý původní (pra)les nacházející se mezi bývalými korálovými útesy, které se dostaly mimo moře. Všude je dost upozornění na jedovaté hady a hmyz a mezi zónamy se nachází vyhlídková věž. Z terasy v 6.patře, kam se dá dostat výtahem (!) je celkem hezký výhled do okolí. Vlezné bylo za 100, celkově jsme prohlídce věnovali asi 2 hodiny do 15h. Finální zajímavost byl nejjižnější mys Taiwanu - Longkeng. Za symbolických 40 rupií byl opět okruh jakousi zelení a možnost dojít k majáku v majetku armády. Dost komerce, no co se dá dělat ha ha. Do Hengchunu jsme jeli asi 10 km na sever po silnici 26 a pak na západ po 200 a dodělali tak okruh. V 17h jsme už na hotelu a já si dal hodinku šlofíka na pohodu ha ha. Adios !

11.den (uterý 8.3.) - Z Hengchunu do Kaohsiungu
Dnes máme naposledy půjčené auto, v jednu odpoledne máme termín na odevzdání v Zuoyingu, což je předměstí Kaohsiungu asi 7 km severně od centra a konečná VRT. Cestou jsme se ještě zastavili v jakémsi zajímavém chrámu - ten nás zaujal velkou sochou na střeše. V jeho interiéru byly 3 bohatě zdobené poschodí, na střeše kupodivo festově fičelo. Do Zuoyingu jsme dojeli ve 12h a poměrně snadně našli půjčovnu aut, ovšem najít nějaký hotel, to byla mizérie. Hodinu jsme projížděli okolí, našli jsme jenom jedem motel spíš pro zamilované páry (ha ha), takže jsme vrátili vůz a jeli metrem do centra k hlavnímu nádraží. Hned šikmo naproti je hotel Union, takže jsme jej hned omrkli a hned vzali - celkem solidní 2 lůžková místnost byla za solidních 1400 NTD. Po pozdním obědě v boční uličce - polévka a smažená rýže s krevetami pouze za 80 NTD (!) jsme jeli metrem do přístavu. No až tak zajímavé to tam nebylo, do centra nás čekala celkem dlouhá cesta pěšmo, ale proč ne trocha pohybu neuškodí ha ha. Navíc bylo po cestě malé železniční museum na místě bývalého nákladního nádraží "Kaohsiung Port". Cestou se snesl soumrak a město se začalo rozsvícet - koneckonců je to druhé největší na Taiwanu (1, 5 mil), takže určitá okázalost je na místě. Přes Formosa Boulevard, kde je přestupní stanice jediných 2 linek metra jsme to vzali k hlaváku na hotel a v 19h "time for rest" ...

12.den (středa 9.3.) - Z Kaohsiungu do Alishanu
Včera večer jsme si koupili jízdenky na Tze Chiang expres v 10:00, takže žádné hrocení. Snínaně byla dost mizerná a kafe nikde, takže jsem si jej musel koupit v Seven Eleven. Přesně v 10:00 jsme odjeli jednotkou řady E1000, sestava byla dva hnací vozy a mezi tím 12 vložených vozů, každý pro cca 50 ks. Jízdenka na vzálenost cca 100 km stála 246 NTD (153 Kč), cesta do Chiayi trvala přesně 1:15, rychlost se pohybovala mezi 85-110 km/h. Tak a v Chiayi přišla první negativní zpráva - lesní železnice do Alishanu nejezdí ! Jak jsem se dozvěděl později na žst. v Alishanu, situace trvá od tajfunu 2008 a snad za dva roky bude celá dráha zprovozněna. Jeden z hřebů našeho programu shořel jak fakule, takže po menší diskuzi jsme vzali tágo za 1800 (pouze o trochu víc než by stál lupen na vlak, ale 2x tolik než autobus). Druhá negativní zpráva byla po 1h a 40min v Alishanu - ubytování v Alishan Youth Activity center není u žst., ale 6 km bokem. Tady je potřeba doplnit, že vlaky v okolí Alishanu jezdí, ale jenom na dvou větvích v souhrnné délce max. 7 km ! A to trasa z Chiayi má 70 km ! Hrome zatr patr ! No naštěstí si nás pán od ubytování vyzvedl ve 4 odpoledne a dovezl na místo noclehů - máme zabookované 2 noci. Cena byla ale solidní, 700 NTD / osoba (cca 440 Kč), máme 5 lůžkový pokoj ensuite, ale je docela kosa a topení nikde. Počasí stojí za starou belu, mlha a padá drobný dešť - to je třetí negativní věc dne. V okolí ubytka jsme trochu okoukli okolí a prošli pár set metrů nefunkční tratě, uvidíme co zítra.

13.den (čtvrtek 10.3.) - Alishan - lesní železnice a park
Tak a je tady čtvrtek, pomalu se nám to začíná chýlit k závěru. Ale ještě pár dnů zbývá, netřeba mít hlavu v pejru. Po nic moc snídani ve 3/4 na 10 vyrážíme pěšmo po neprovozované železnici na stanici "Svatého stromu" (Sacred tree station). 2,8 km jsme šli tichem lesa, cestu zpestřily 4 mosty, kderé se vyznačovali pouhým roštem na mostnici, takže jejich přechod byl docela adrenalín - hloubka byla až 10 metrů ! Jediný Štěpán měl víc obavy, tak se raději (vyjma jednoho případu) prodíral hebledím a potoky pod mosty ha ha. Za hodinku jsme v pohodě dorazili na stanici, odkud jezdí vlaky v půlhodinovém intervalu (9:00-16:00) do Alishanu. Nejdřív jsme ale prošmajdli necelé 2 k dlouhou stezku okolo velikánů a pak okolo chrámu Tse Yung a hřbitůvek dorazili na stanici. Svatý strom byl cedr starý cca 3000 let, který stál hned u kolejí až do roku 1997, kdy po velkých deštích padl. Dodnes se zachovalo torzo a pařez. Vlakem v 11:45 jsme za 50 NTD odjeli do Alishanu, cena za 1,5 km a 6 minut je safra vysokám, ale co se dá dělat. Po obědě v jakémsi podniku nedaleko nádraží jsme jeli za dalších 50 NTD na druhou větev, a to do Chaoping station. Opět jenom 1,5 km a 6 minut, prostě takový Disneyland. Už aby spravili celou trasu z Chiayi ! Zpět do Alishanu jsme šli pěšmo okolo Sister Ponds a Schou Cheng Temple, všude plno lidí, komerční bliv. V 15:40 jsem zajistil odvoz tranzitem na ubytování, BJ šel zpět pěsky opět po kolejích - hrome, stává se z něch šotouš ha ha. Cestou jsem s řidičem dohodnul odvoz na zítra. V 1Oh nás vezme na stanici vysokorychlostních vlaků u Chiayi pouze za 400 NTD / osoba. Po návratu chvilku před 4 odpoledne jsme zjistili nemilou věc - BJ již dorazil a ucpal velkou potřebou záchod, že nejenom neodtejká, ale ani klacek na prošťouchnutí není nic platný - inu zákeřné esíčko (fuj tajxl). Na 20 minut jsem šel ještě s Pavlem a Štěpánem po dráze dolů, u prvního mostu jsme to otočili zpět a navrch obhlédli nádraží. Poslední 2 koleje visí ve vzduchu několik desítek metrů ve vzduchu ! Oprava bude dost náročná ... Na závěr dne jsme si každý hodil vexlí - pro lepší pocit ha ha.

14.den (pátek 11.3.) - Z Alishanu do Taipeie
Jak pán včera slíbil, tak se stalo - v 9:50 zastavil před hotelem větší vůz značky Hyunday, který nás celkem pohodlně odvezl na nádraží vysokorychlostních vlaků Chiayi. Počasí bylo opět mlhavé, takže jsme snad ani nelitovali odjezdu, nehledě na zimu na pokoji, páč nefachčilo topení ha ha. Jak píšu, vůz byl celkem pohodlný, ale množství zatáček opět trochu zozhoupalo žaludek, nicméně celkově byla jízda snesitelnější než minule. Ne tak pro Jardu, který si dokonce vyžádal sáček pro případ krajní nouze haha. Co bylo ale na pováženou, cca 20 minut po odjezdu nechybělo moc k nehodě, páč se náhle proti nám objevil protijedoucí předjíždějící vůz a minutí bylo doslova o centimetry. V 11:15 jsme se konačně dostali dolů na rovnou cestu a v 11:50 dorazili na stanici vysokorychlostních vlaků kousek od Chiayi. Jízdenka do Taipeie vyšla na 1045 NTD (cca 650 Kč), doba jízdy 1:27, vzdálenost cca 270 km. Jízda VRT vlakem rychlostí až 300 km/h byla sakra příjemnější než sešup serpentinama dopoledne ! Jeli jsme v prvním, nemístenkovém voze, z Chiayi byl asi z 1/3 plný, no do Taipeie přijel na 101 % využit ! V 13:50 jsme se vydali v deštivém počasí hledat hotel v okolí hlavního nádraží, úspěch se dostavil na 6. pokus v pozniku zvaném New Mayflower hotel. Z venčí vypadá dost unaveně, ale pokoje celkem ujdou, twin za 2000 poskytuje solidní poměr cena / výkon. Do 17 hodin jsme si dali rest a pak vyrazili "do vsi" (ha ha). Po troše bloudění jsme před šestou narazili na restauraci Modern toilet neboli moderní záchod. Vše v tomto podniku se odvíjí od záchodů - sedí se na mísách, stůl je vana nebo umyvadla pokryté tlustým sklem a jako vrchol se jízda servírují do miniaturních napodobenin záchodů, pisoárů, bažántů atd. Prostě bomba ha ha. Dal jsem si seafood a lá kimči, čili na korejský způsob středně pikantní. Jíst z minihajzlíku mi vůbec nevadilo, ba naopak, jídlo by fakt svělé, jedno z těch lepších za celou dobu pobytu ! Ve 3/4 na 8 jsme se rozešli, a protože dost leje, moc mě nějaké šmajdání nelákalo, tak jsem šel na hotel. Jinak sledujeme zprávy o zemětřesení a následném tsunami v Japonsku, je to fakt síla ...

15.den (sobota 12.3.) - Taipei
Noc za moc nestála, páč v sousedním pokoji bylo ubytovaných x hlučných lidí bavících se dlouho do noci a brzo ráno znovu, přičemž slabé stěny brajgl snad ještě zesilovaly hrome ! No nic, v 10h si každý jdeme za svým programem, kluci někam do lázní či co, já mám v plánu menší špacír jižně od Fude street. Metrem jsem dojel na Yomgchun a po 10 minutách narazil na začátek Xiang Shan Hiking trail. Za chvíli mi ale značení uniklo, takže po jiné (a to doslova) stezce kolem potota jsem nabíral výšku směrem k Hu Shan Hiking trail. Cesta byla zpočátku dlážděná, ale pak se zmenšila na bahnitou cestičku vedoucí džunglí; kdybych nepotkal 3 lidi v protisměru, asi bych se na to vyprdnul. Naštěstí má vytrvalost slavila úspěch, takže u osady se spoustou souch ve svahu jsem se napojil na asfaltku. Další cesta vedla po vrstevnici přes 2 menší chrámy k velkému Fongtlan. Celkem to vydalo na skoro 2 hodiny, vidět bylo možno i Taipei 101 s vrcholem v oblacích. Po obědě u stanice metra Yongchun jsem jel linkou Banan k Longshan templu a zamířil na nábřeží řeky Xindian. Chtěl jsem se podívat jak vypadá největší řeka ve městě a nečekal nic extra, ale to co jsem spatřil předčilo očekávání - hnusná špinavá stojatá voda se skvrnami od oleje, trocha smradu a navrch hluk od aut na nadzemní dálnici mě dokonale zkazilo dojem. No trochu jsem vytrval a asi 20 minut šel podél, pak jsem zahnul do oblasti severozápadně od hlavasu. Ruch města mě opět přestal bavit, takže další cíl byl Peace park neboli Mírový park. Po šmajdu parkem jsem s piwsonem (haha) strávil pohodovou půlhodinku zevlováním a pozorováním okolí a v 16:45 dorazil na hotel. Večer jsme po půl sedme vyrazili na Ximen na žrádlo a pak rozchod. Já jel na stanici Dr.Sun Yat Sena, odkud má být pěkný výhled na 101-čku, a skutečně noční foto se povedlo. Na "New life square" jsem si na závěr dal jednoho Guinesse, 250 NTD byla sakra velká suma, takže zůstalo (naštěstí) při jednom a ve 22:22 jsem dorazil na hotel.

16.den (neděle 13.3.) - Dopoledne v Taipeii a letíme domů ...
No a je tady poslední den, večer v 18:40 letíme domů. Hodná recepční nám schovala zavazadla, paráda. Jako včera si každý "šel po svém", já jsem zvolil na dopoledne museum miniatur nedaleko stanice metra SongJiang Nanjing. Trochu jsem byl zklamám, očekával jsem totiž Taiwan a jeho hlavní zajímavosti v malém, přičemž se jednalo o modely domů z různých historických etap hlavně v Evropě a Americe, modely aut a letadel, no částečně mi spravilo náladu kolejiště s motivem westernového městečka. V poledne jsem relaxoval v "Daan forest parku", stejně jako mnoho dalších lidí. Po jedné jsem nabral kurz směrem k hotelu, po druhé se stavil v památníku C.K. S. (Čankajška) a v 7-eleven hned vedle hotelu chvilku počkal na kluky. Ve 3/4 na 3 jdeme tedy na hlavní nádraží a v 15:18 vysokorychlostním vlakem č.1711 do Taoyuanu. Po výjezdu z tunelu vidíme naposledy hlavní mésto, je to až trochu melancholické haha. Pendlem od vlaku na letiště přijíždíme v 16:05 a po rychlém odbavení jdeme na poslední taiwanské jídlo. Bezpečnostní prohlídka byla v pohodě, žádné hrocení jako ve Frankfurtu. Celkem plné A321 do Šanghaje se dává do pohybu dokonce s malým náskokem, na přestup máme skoro 3,5 hodiny - opět je potřeba vyplnit imigrační kartu a projít bezpečnostní prohlídkou, to je transfer jak stehno ! Náladu mi spravuje bezplatný internet a zásuvky evropského stylu, takže čekání celkem utíká. Ve 23:55 odlétáme strojem A330-200, let je opět spíš opruz, naštěstí se mi daří skoro 8 hodin (!) prospat. Ve Frankfurtu jsme načas a vlakem ICE do Drážďan a EC 175 Jan Jesenius dojedeme v 15:28 do Prahy, kde se rozloučíme a toť je vše, další cesta skončila . . .

Zpět na hlavní stranu Taiwan 2011